Chlad kolem poletuje
a srdce se mění v kámen.
Ďábel s životem koketuje,
světlu naděje, říkáme ámen.
Zrůdou se právě stává,
probouzí se v něm zlost,
Moc mu ďábel dává,
On ucítil lidskou kost.
Když průzračná noc nastane,
když ulicí se šíří strach,
z věčného spánku povstane,
tajemný a krutý vrah.
Ta touha po velké moci,
ten křik bezmocný rasy,
Doprovází nás každou nocí,
nastaly již kruté časy.
Zmizela láska, zmizel smích,
naděje v každém z nás slábne,
Cesty pokryl prach či sníh,
prázdnota v duších vládne.
Kam své oči obrátíš,
vidíš roztrhaná těla,
zápach krve ucítíš,
ona vzduchem čpěla,
Máš strach že se nevrátíš,
tak domů rychle spěcháš.
na dveře silou mlátíš,
vrahovy však podléháš.
On rozdíly nikdy nedělá,
zabije vše co spatří,
jeho oběti poblíž zazněla,
tak zemřeli matka i bratři.
Jeho život už se krátí,
my víme kdo to je,
tak zabijem ho než se ztratí,
ať neumře i poslední naděje.
My jdem vypálit jeho dům,
temnotou jsme zaslepení,
tělo necháme sežrat psům.
Však to nebude pro něj smrt ale vysvobození.
Tenhle ztracenej svět,
už nikdo nezachrání,
promění se v temnotu hned,
tomu nikdo nezabrání.
