Je to jako včera, tenhle příběh je nádhera,
chci říct to jen světu, že nikdy neskončím tuhle větu,
která bude o nás dvou, jak dala jsi mi lásku svou,
jak dostal jsem tvoje srdce, a jsme spolu přece.
Osud zamíchal mi karty, dovolil mi jít na poslední párty,
pak najednou ke dnu jsem šel, když do mě autobus vletěl,
ale já to přežil díky bohu, já mám jen polámanou nohu,
v nemocnici jsem pak ležel, a čas tam vůbec neběžel,
tak jsem si psal s jednou slečnou, řekl bych s jedinečnou,
pomáhala mi to tam vydržet, tak jsem sliby musel dodržet,
tam to vše vlastně začalo, náš vztah to krásně načalo,
byl jsem opět zase šťastný, mizelo to místo prázdný,
Povídali jsme si stále,i když jsem měl furt na mále,
Jestli bude chtít kluka, co prožívá denně muka,
co o holích se plazí, ale přesto se stále snaží,
kousek lásky on hledá, i když padá stále se zvedá,
nikdy nic nevzdává, a novej svět stále poznává.
on přesto lidem dál pomáhá, i když sám toho moc nezvládá.
Ona se ničemu nebránila, máma jí dobře poradila,
tak jsme se měli poprvé sejít, do života si vejít,
já u školy jí vyzvednul, a po ní se pak ohlédnul,
najednou se zjevil anděl, byla to ona já to věděl,
sedla jsi ke mě do auta, najednou byla tichá minuta,
nervózní jsme byli oba, byla to nejistá doba,
ale pak jsem se začali bavit, jako dobrý lidi se jevit,
jeli jsme na náš první drink, pak to vše udělalo pink.
Najednou to šlo vše samo, tak jak je to v lásce dáno,
dali jsme se dohromady, kde přitahujou se protiklady,
my vytvořily krásný pár,zažehnul v našich srdcích žár,
ten plamen byl tak silný, že následky byli nedozírný,
přišly první hádky, já přál si to vrátit zpátky,
vše se stále stupňovalo, ten žár všechno spalovalo,
nedalo se to vůbec vydržet, ten vztah se nedal udržet,
rozpadnul se během chvilky, praskali nám z toho v těle žilky,
najednou vše bylo fuč, osude příště mě radši muč,
tahle bolest nemá konec, aby jí odzvonil jen tak zvonec,
přál jsem si vše napravit, ale na hádkách to nestavit,
však bylo příliš pozdě, odešla pryč po mostě,
já chtěl jsem jí dohnat, tu velkou bolest překonat,
však byl jsem příliš slabý, nestalo by se to kdybych byl zdravý,
tak proč mě osude tak trestáš, já vím, ty tu bolest neznáš.
Měsíc utekl a vše se stále vracelo, vzpomínky na ní mě k pláči dohnalo,
vyhnat z hlavy jsem jí nedokázal, osud mi totiž cestu ukázal,
když na founu vytočil číslo její, ale zakázal mi mluvit s ní,
já pak na display kouknul, já volal jí tak jsem to hned típnul,
ona psala mi hned zpět, co se děje ať odpovím jí hned,
Já zavolat jí znova chtěl, ale jestli šance byla jsem nevěděl,
tak napsal jsem že slyšet ji chci, řekla ať počkám že štěkají tam psi.
během chvilky našeho hovoru, jsme utekli z toho hororu,
začli jsme se spolu krásně smát, přestali se všeho zlého bát,
tak stejnou cestou kráčíme, a už lásku neztrácíme,
my jdeme stále kupředu, já za ruku jí povedu,
už nikdy ji nepustím, rozchod už já nikdy nedopustím,
miluju tě jsi pro mě vším, jsi moje Mejšinka to já vím,
neopouštěj nikdy srdce moje, však je přece taky tvoje.....
