EmiDal jsem si v životě strašnou spoustu
H7/4slibů
G6a hledal něco, co mě proti všemu zlýmu zaručeně
Dadd9/fisobrní
Dmi9/fAsi jsem udělal nějakou
H7/4chybu
Jsem zas
Emiten, co vůbec nic snad neumí
Moje má
284e
ma vždycky, když mi zavázala tkaničky
a knoflíky u kabátku zapla,
říkávala, že když jsem pro svět pořád tak maličký,
že mi radši sama kamarády našla
A tak si dělala se mnou starosti,
pozorovala, jestli každýho pěkně pozdravím
Divila se jen, že místo radosti,
vypadám, že mě vůbec nic snad nebaví
Vyrost jsem, seznámili jsme se a tys mě k sobě zvala,
a já se rozhodl z domova k tobě utýct
Měl jsem strach, abys o mě vůbec stála,
když i před tebou na mě řvali pěkně od plic
Dal jsem si v životě strašnou spoustu slibů
a hledal něco, co mě proti všemu zlýmu zaručeně obrní
Asi jsem udělal nějakou chybu
Kdo se v tom má však vyznat? Kdo tomu rozumí?
A tak třeba i na ulici, když se při trapný vzpomínce zastydím,
zašklebím se a omluvy si sám pro sebe mumlám,
hned se zas leknu, jestli mě někdo náhodou nevidí,
nikdo si však naštěstí nevšímá, jak si tu skuhrám
A já bych se nejradši zavěsil do telefonu jako sluchátko
abych měl jistotu, že se dovoláš,
abych si mohl živit naději a jako malý děťátko
se mohl jako na cumel těšit na to, co mi třeba dáš
Horečně na tebe čekám
Já sám už volat nemůžu!
NEJSEM SCHOPEN!
Víš to, nebo to nevíš?
