Chroust se, ukryt v zemi, z ponravy tajně rodí.
Je zrozen, ale nevylézá, v zemi tiše sedí.
Chrouste, proč už nelítáš?
0 čempak přemítáš?
Nejspíš myslí na rajský život pod dubovým listem,
hýčká si tajemstvíčka na dně, v srdci čistém.
Pak vyleze a odletí
a netuší své prokletí,
však oni dobře vědí, že stejně naletí.
Mravenčí hra tělíček, hemží se to v přítmí,
chrousta si vykusují, jak ho asi chytli?
Teď už jsi dolítal,
pozdě o čemkoli přemítat,
prázdné krovky v trávě leží
Je to pohled, když se někdo bezmocně brání!
Někdy stačí počkat, až si křídla spálí sám,
prázdné krovky se pak v trávě válí
a slunce jimi prosvítá.
Chrouste, ty troubo, proč jsi neuletěl, teď je pozdě už tě pomstít,
botou okovanou mraveniště rozbít.
Teď už jsi dolítal,
pozdě o čemkoli přemítat,
prázdné krovky v trávě leží.
A slunce jimi prosvítá.
Prázdné krovky
PRÁZDNÉ KROVKY
Prázdné krovky.
