Říkají, je šťastný jen ten, kdo všechno má.
Ten všechno prý smí, všechno ví
a všechno prý zná, všechno zná.
Úžasný je pocit, že štěstí v rukou máš
a všechno že smíš, všechno víš
a všechno už znáš, všechno znáš.
Pak náhle tohle štěstí rozplyne se jako dým,
štěstí věcí pomíjivé, tak co s tím?
Vždyť jenom láska bývá věčná.
Kouzelnou moc v sobě má
a tím, že je nekonečná, zůstává.
Čím se spánek chrání, čím smutek zahání, láska ví.
A když pláč tě trápí, čím smích zpátky vrátí, láska ví.
Slunce někdy schází, život pár nesnází připraví.
Tak neváhej a hned lásku svou zavolej.
Ona lék už zná tím, že slaný proud vysuší,
smutek hned tvůj zruší, neváhej!
Láska má plamínek, je v očích tvých a mých.
Až do říše hvězd smí nás vést
a své dlaně mi dej, do mých dej.
Láska má je knihou, co věčné listy má.
A každý ten list budem číst dál jen ty a já, ty a já.
Nám nikdy tohle štěstí neztratí se jako dým.
Na otázku, co je věčné, řeknu - vím,
to jenom láska bývá věčná.
Tvoje jméno dávno má a tím, že je nekonečná, zůstává!
Čím se spánek chrání, čím smutek zahání, láska ví.
A když pláč tě trápí, čím smích zpátky vrátí, láska ví.
Slunce někdy schází, život pár nesnází připraví.
Tak neváhej a hned lásku svou zavolej.
Ona lék už zná tím, že slaný proud vysuší, smutek hned tvůj zruší, neváhej!
Neváhej!
