óóu…
Ááá..
Až já budu bohatá, najmu modrej dům,
spící tiše v zlatém kapradí,
tam chci modrej pokoj mít, bleděmodrej trůn,
záhon růží, branku s nízkou zdí.
Budem tam jen ty a já,
žádný hosty nebudeme zvát,
řeknu, jděte, páni, o dům dál,
jen můj milej může mě mít rád.
Řeknu, jděte, páni, o dům dál,
jen můj milej může mě mít rád.
Až já budu bohatá, tak si koupím loď,
k bílým břehům budu dálkou plout,
jenom tebe pozvu, pojď a mně doprovoď,
každej druhej najde prázdnej kout.
Dřív než vesla cedrová
s vlnami si začnou něžně hrát,
řeknu, jděte, páni, o dům dál,
jen můj milej může mě mít rád.
Řeknu, jděte, páni, o dům dál,
jen můj milej může mě mít rád.
A že nejsem bohatá, nekoupím si nic,
žádnej dům, ba ani žádnou loď,
vlastně to tak nechvátá, když ti můžu říct,
zůstaň u mně a se mnou jen pojď.
Stejně tak všem ostatním,
co by chtěli o mý srdce stát,
řeknu, jděte, páni, o dům dál,
jen můj milej může mě mít rád.
Řeknu, jděte, páni, o dům dál,
jen můj milej může mě mít rád.
Řeknu, jděte, páni, o dům dál,
jen můj milej může mě mít rád.
