Alba s touto skladbou:
Neslýchané!,
Je půl čtvrtý ráno v jednom městě
Jsi poslední opilec, co ruší noční klid
Potácíš se na rohu, po kapsách hledáš klíče
Ale nevíš ani, kde leží tvůj byt
Naproti v okně se rozsvítilo
Ženskou siluetu si snažíš představit
Řekl bys jí: Milá dámo, vemte mě nahoru
Budu galantní nebo povím nějakej vtip
Ale ten kámen, co tě v botě tlačí
Nejde jen tak zahodit
Vzpomínáš, jak chtěls jet do Paříže
Pod Eiffelovkou se vyfotit
A pak’s tam stál nad tou kalnou stokou
A pozoroval měsíční svit
Otrávenej a zklamanej jezdils metrem tam a sem
A z toho rozbředlýho nic chtělo se ti blít
Nějakej chlápek na blešáku pod mostem
chytil tě za rukáv a povídá:
Il est grand temps pour toi. Quitte!
A ten kámen, co tě v botě tlačí
Musíš konečně už zahodit
Včera v hospodě jsi dostal pěstí
Od toho chlápka, co vypadal jak Brad Pitt
Chtělo se ti smát a nevěděl jsi proč
Dostals druhou a byli jste si kvit
Pak jsi seděl v parku dole na náměstí
Šla kolem paní svoje psisko vyvenčit
Vzpomněl sis, že za tejden ti bude přes čtyřicet
A že ti může každej políbit
A že ten kámen, co tě v botě tlačí
Musíš konečně už zahodit
Někde vzadu ve tvý hlavě je domek se zahradou
Pár jabloní a vůně lip
Nějaká žena, co ti říká Taťko,
kafe je na stole, pojď se k nám posadit!
Měl bys ji znát, ale ani její jméno
Si po těch letech nedokážeš vybavit
Jen holej fakt, že v tomhle domě
Ses vždycky cítil jako parazit
Tenhle kámen, co tě v botě tlačí
Nejde, pořád nejde zahodit
Je půl pátý ráno v jednom městě
Za chvíli se musí rozednít
Vítr tě žene prázdnou ulicí
Jak pomačkanej igelit
Já vám, i hrdinové mají slabý chvilky
Kdy se neovládnou a projeví svůj cit
A ten, co celej život pálil za sebou mosty
Se taky jednou musí otočit
A ten kámen, co tě v botě tlačí
Musíš konečně už zahodit
Ten kámen, co tě v botě tlačí
Kámen, co tě v botě tlačí
Ten kámen, co tě v botě tlačí
Stačí přece jenom zahodit
