Alba s touto skladbou:
Skřehule,
Deprese mírná, ale vněkterých chvílích skoro až střední,
a tak jsem zaklepal. Doktor mi povídá: "Tak tady si sedni!"
Já jsem se posadil a za oknem slunce pálilo horce.
Koukal jsem na ten gauč, co tam měl schovanej pro větší borce.
Ref. Co jim to píše,
co jim to píše,
co jim to píše,
co jim to píše, píše, píše, píše.
"Jak se má rodina?" Vzpomněl jsem všechny i na mrtvýho dědu,
on hlavou pokýval a jaký že mám vztah k všelijakým jedům.
Tohle jsem nechtěl říc, bláhově jsem doufal, že se tomu něak vyhnem.
Poslouchal mlčení. Trávu ať neříkám, tu píše ihned.
Ref. To bude krásný,
to bude krásný,
to bude krásný,
to bude tak nepředstavitelně krásný!
To bude krásný, až budem jednou všichni na práškách.
To bude krásný, až budem jednou všichni na práškách.
To budem krásný, až budem jednou všichni na práškách.
To bude krásný, až budem jednou všichni na práškách.
