Déšť, notně zkormoucený brach,
byl 20 hodin na spadnutí.
Už padá jako sebevrah
do temné rokle plné suti.
Jsme sami, na kost promoknutí.
To já jsem řekla ,,Pojďme ven".
Bylo to skvělé, skvělé rozhodnutí.
Můj bože, to je krásný den.
A kdo to po mém srdci sáh´?
Déšť? Ten se vždycky všude vnutí.....
A nebo strach, tvůj dávný strach.....
Spíš anděl vzal mě do perutí.
A teď mě hezky balamutí
můj andělíček Engelchen.
V tom čase k nezapomenutí,
můj bože, to je krásný den.
Snad celý svět je na špalkách.
Jo, rez je při veliké chuti.
Můj neklid ale někam plách´
jak kapky odhozené rtuti.
Jen jedno tvoje vydechnutí
a já byl náhle vyléčen.
Tu medicínu daruju ti.
Můj bože, to je krásný den.
A z vlku jsou dnes malamuti
a z noční můry prostý sen.
A na ten sen je spolehnutí.
Můj bože, to je krásný den.
