Alba s touto skladbou:
II,
Tisíc let, už tě znám, jsi stále stejná,
taková holka pohodlná, holka neposedná.
Jsi samý trápení a žal, kdypak já to vzdám,
občas si říkám...
Křídla máš tak si leť, před sebou celej svět,
uslyším za sto let, že jsem se s tebou splet.
Víru máš, uletíš tam kam budeš chtít,
chtělas říct: Nevadí...
Půlnoční tmou teď svítá,
jak každej z nás stejně ví.
Ref.:
Jako blázni sníme,
nikdy nepochopíme,
proč Slunce půlnoční...
Jako blázni sníme,
nikdy nepochopíme,
proč Slunce půlnoční vychází.
V koruně stromů si hnízdo z lásky postavíš,
každej z nás půjde zpátky, půjde o kousek blíž,
řeknem si sorry, ke mě už řádně nepatříš.
Chtěl jsem říct: Nevadí...
Půlnoční tmou teď svítá,
jak každej z nás stejně ví.
Ref.:
Jako blázni sníme,
nikdy nepochopíme,
proč Slunce půlnoční...
Jako blázni sníme,
nikdy nepochopíme,
proč Slunce půlnoční vychází.
Jako blázni sníme,
nikdy nepochopíme,
proč Slunce půlnoční...
Jako blázni sníme, nikdy nepochpíme,
proč Slunce půlnoční vychází.
