Alba s touto skladbou:
Chemický útok,
Džungle,
Duhová cesta ,
Ke zdi,
2x20,
Pelmel 1993-2007,
KLIPERANG,
Boomerang,
Manon,
Útěk z reality,
Mraky se roztrhly a teď začnou padat názory,
Jak se to mohlo stát, ale všechny klady maj svý zápory.
Po tom, co spadly závory, nezůstal jsem stát,
Proto mě teď vezou na vozejku na operační sál.
Až se probudím, určitě se budou ptát, proč sem to udělal,
Pud sebezáchovy můj mozek už nevyhledává.
Psychiatr mi prohledá všechny psychický kapsy,
Řekne, že je to proti bolesti a já spolknu kapsli.
Bude čekat, že mu vysypu všechnu pravdu na stůl,
Ale všechno, co si pamatuju, si pamatuju tak na půl.
A tak sem to sviňstvo spoklnul s tím, že bude líp,
To sem ještě nevěděl, kolik toho doopravdy vím.
Já se bojím, bojím, bojím,
Kurevsky bojím, bojím, mám
Strach, (já) se bojím, bojím, bojím,
Strašně se bojím, bojím, bojím.
[Zavři oči, pomysli na svou hodnotu,
Jak velkou má cenu život, započatej ve tmě.
Otevři oči, odpověz si na otázku,
Proč seš závislej na tom, abys žil ve světle.
Zavři pusu, poslouchej ten hlas v hlavě,
Co za tebe sundá všechny hadry z těla.
Otevři pusu, oddávej závislost jen přírodě,
Nic nevidíš, ale udělal bys, co by chtěla...] (šepot)
Zavři oči, pomysli na svou hodnotu,
Jak velkou má cenu život, započatej ve tmě.
Otevři oči, odpověz si na otázku,
Proč seš závislej na tom, abys žil ve světle.
Zavři pusu, poslouchej ten hlas v hlavě,
Co za tebe sundá všechny hadry z těla.
Otevři pusu, oddávej závislost jen přírodě,
Nic nevidíš, ale udělal bys, co by chtěla...
Znáš ten stav, jak všechny předměty mění svoje barvy,
Tak teď všechny skutečnosti měněj svoje významy.
Nenávidíme to, na co sme tolik přísahali,
Nevidíme, co by sme nahmatali, a když, tak v dáli.
Kazajka mě tlačí, ale jako by mi chtěla něco říct,
Že i kus "oblečení" má jako lidi soucit.
Takže lidi soucit odlišuje od zvířat, ale ne od věcí,
Podle doktora by nebyla karanténa tak úplně od věci.
Nevadí mi samota, ale bojím se bejt sám se sebou,
Druhej já mi radí, že to jde vyřešit sebevraždou.
Ale to já si nepřipouštím, radši budu polykat kapsle,
A až přijde správnej čas, řeknem si nashle.
Tlačí mě na spánku, mluví to na mě latinsky,
Ví to o mých tajemstvích, zná zarostlý třísky.
Ví nad čím přemejšlím, i to co nenávidím,
Já už to nezvládám, bojím se, že to nevydržím!
(Zavři oči, pomysli na svou hodnotu,
Jak velkou má cenu život, započatej ve tmě.
Otevři oči, odpověz si na otázku,
Proč seš závislej na tom, abys žil ve světle.
Zavři pusu, poslouchej ten hlas v hlavě,
Co za tebe sundá všechny hadry z těla.
Otevři pusu, oddávej závislost jen přírodě,
Nic nevidíš, ale udělal bys, co by chtěla...) (šepot + skřeky do toho)
Ale máma vždycky říkala, že se to nějak vyřeší,
I když vůbec netušila, o co tu vlastně běží.
Jenže věci, co se navzájem neřeší, se navzájem vzdalují,
Skřeky, co slyším, mi čerta na zeď malují.
Lidi se kvůli škole nebo práci nervují,
Ale halucinace zesilují, já se to snažím tajit.
Už nechci pilulky, už nechci sezení,
Už nechci vzpomínky, už nechci vězení.
Miluju svou iluzi, sem s ní trochu příbuzný,
Protože tahy vítězný na šachovnici nevyzní.
Všechno je tak nějak... černobílý,
Místnosti i doktoři zmizely, a já se objevil v posteli.
Já se bojím, bojím, bojím,
Kurevsky bojím, bojím, mám
Strach, (já) se bojím, bojím, bojím,
Strašně se bojím, bojím, bojím.
