Alba s touto skladbou:
NeMoc,
Insomnie
Hořící plameny spalují palivo, co pohání
Mojí duši na okraj stěny, hlasy navádí (SKOČ!)
Když se nechám, uloví mě jako slepou zvěř,
Věř anebo nevěř, sílou strachu nepřemůžeš křeč.
Utíkám a přesto stojím, pevně a nehnutě,
Foukni do mě - nespadnu, Podívej se - nestárnu.
Nevinnost v očích, to budou asi jenom pannenky,
Barva jako barva, ještě vědět, za koho zařvat!
Můžeš to odnýst za ostatní, i když to neuneseš,
Můžeš vědět kterým směrem, stejně tomu neutečeš.
Jsou to vavříny, na kterých nejde usnout,
Noční můry, běsy, nejde strachu míchu utnout.
Posunuju hranice za nepoznané, uvěříš?
Rozkopaný silnice, díry, do kterých ti spadne míč.
Najednou nad jednou hodinou není radno ponocovat,
Leda, že bych se pomočoval.
Nedáš - dostaneš!
Tak dlouho se ulejváš, až máš v hajzlu ledviny,
Ve vězení neviný a smrti plný noviny.
Etika říká, co máš dělat, jak se máš chovat,
Ale ten, kdo se tím řídí, se nemůže schovat.
Slušnost se nevyplácí, neslušnost je bumerang,
Vrací se i s úroky a podplacenými útoky.
Kruhy pod očima, jen z únavy to vždycky není,
Život je život a my jsme zakázaně uvolněný.
Dotyk je jen impuls, na podrážce výtrus,
Fotka jenom mýtus, svět složitej rébus.
Nedáš - dostaneš!
Dotyk je jen impuls, na podrážce výtrus,
Fotka jenom mýtus, a život marnej pokus.
Nedáš - dostaneš!
Tak moc chceme svobodu, že se omezujem pravidlama,
Tak moc se to vyhrotí, že je realita propíchnutá dáma.
A na čem spíme není sláma, nemůžu spát,
Když neusnu, v hlavě jako ozvěna, která nechce vyprchat.
Ohlasy na triku, v puse chuť budíku,
V očích slepost pokřiku, NENÍ ÚNIKU!
Komín z papírů o odložení pobytu roste,
Stejně jako tasemnice a řeka pod mostem.
Hranice možností jsou na rozhraní pobožnosti,
Modlíš se za sebe a nebo za nejasný okolnosti.
Běž spát, zaspi konec světa a shoď okovy,
Neposlouchej rady do manželství - OD VDOVY!
Neusínej, nechoď spát,
Nenech si zlý sny znova zdát.
Vibrace, přestáváš umírat,
Začni žít a ne, že se budeš bát.
Tma pohltí světlo, ale svět se bojí toho, co vidí,
Lidi chodí do práce, a pak se diví, když to bolí.
Prázdný stoly, plný ruce práce, nula na účtu i daně na sociálce,
Palce dolů, palcáty nahoru, nepřestaneš krvácet.
Nejde se vzdát a ulehnout do postele pod peřinu,
Ani vteřinu nejde si přiznat, že se to změní k lepšímu.
A v nespavosti nacházíme světlo, když nás pohlcuje tma,
A nejde to jinak, dokud ti na potvrzení nedááááám...
...impuls, na podrážce výtrus,
Fotka jenom mýtus, svět složitej rébus.
Nedáš - dostaneš!
Dotyk je jen impuls, na podrážce výtrus,
Fotka jenom mýtus, a život marnej pokus.
Nedáš - dostaneš!
