Alba s touto skladbou:
Takhle nějak to bylo...,
Sunshine vol.2,
Černá Díra
Zdá se magnituda relativní, ale co by byla váha bez hmotnosti,
Zdánlivost bez jistoty, ekliptika bez řešení, pohraničí posloupnosti.
Nejsi absolutní, neboť na oběžný rovině jsem kdysi zahnul špatně,
Vybočil jsem z horský dráhy do zapomění, nezvratně!
Zdá se, že světelný roky nejsou zas tak nepředstavitelný,
Ale netrvalo to tak dlouho, a začaly mě přitahovat neviditelný síly černý, temný.
Nikde žádný světlo, kde jsi? pluju časoprostorem beze změn,
Cítím zimu, jenom zimu, tuhou zimu, tvým teplem nedotčen.
Cítím, jak se rozpadám, původně to měla bejt zkratka k tobě,
Ale není návratu z chyby, rozplynu se místo v tobě v singularitě.
Za horizontem událostí, za oponou z magnetickýho prachu a pavučině,
Budu se propadat sám do sebe, vzpomínej na mě.
Even if I did not believe in life
If I lost my faith in the order of things
Were convinced in fact that everything is a
Disorderly, damnable and devil-ridden chaos
Neměj mi to za zlý, fotky co jsou mázlý, vztahy, co jsou nezávazný,
Slunce se chce mazlit, ale Měsíc na to nikdy neměl dostatek odvahy.
Stahuje mě do sebe, gravitačním kolapsem stvořená dáma bez morálky,
Až jednou zemře, zemřu s ní a převtělím se, bez DNA , bez buňky.
A to všechno jenom proto, že nejen světlo se pohybuje rychlostí světla,
Moje chaosféra tedy způsobuje nepřizpůsobitelnost mýho světa s tím
Tvým, nepořádek v cestách, po kterých jít, pokládáš to za fakt?
Nebo se ti zdá, když padám, že ze změnil prostor i čas?!
A s každým dalším řešením se víc utápím ve vlastním vězení z neměnných proměnných místo krve v žilách sníh!
Even if I did not believe in life
If I lost my faith in the order of things
Were convinced in fact that everything is a
Disorderly, damnable and devil-ridden chaos
Všechno se zdá pomalejší, než bylo dřív, před tím vším ničím,
Každý zrnko prachu nemělo bičík a nedokázalo se z místa hnout.
Je tu plno světla, černá díra vůbec není černá, jenom je tu zima,
A občas tu proletí blesk a mnou proletí elektrickej proud.
Bohužel mi tu vyprchává paměť, na všechny společný okamžiky,
Nevyřešený otazníky, tak teda díky, zkratky přinášejí zkraty.
Ručníky bez zaručení nenamočení, začíná mi hrabat tady,
Naproti mě přichází něco zářivějšího než všechno ostatní, já jsem PhoeniCZ a ty?
'Sunshine'
