nevadí mi, že tě zničili,
protože já tě stejně miluju,
tvoji krásu prachem zadusili,
ale já si tě vedle sebe maluju.
Jenomže vadí mi, že tě ničej dál,
a tak rád by jsem tomu záda vzdal,
krásu tu srovnávaj se zemí,
a jenom krychle stavěj, zdá se mi.
R.:
Jó Ústí, ty jsi to Ústí nad Labem,
přijdem a zhasnem a trošičku si nakradem,
z tohohle města na severu Čech,
místama až zastaví se dech.
Á Ústí, ty jsi to Ústí nad Labem,
kde velí chamtivost a s blbostí jsou základem,
demolice nenesoucí žádnou ztrátu,
bylo by odstřelení magistrátu.
Protože do hrudi tam každej novej tluče se,
jaký změny nám asi přinese,
pak tichý čekání a zjevný nicnedělání,
nakonec stejnym parazitem stane se.
S velikou vidinou proměněnou pak na jinou,
hlavně pro sebe stane se stejnou zplodinou,
je to furt dokola, kdo tu má peníze má moc,
a zbylejm ústečákům přeje dobrou noc.
R.
Ani mi nevadí ten smog a výpary z chemičky,
spíš divný fontány, kýče a drahý lavičky,
co seděj v městskym parku napevno přibitý k zemi,
pro jistotu aby nebyly odcizeny.
Jen ať je vezmou a odnesou je sakra daleko,
s nima ty kravaťáky, jejich fára a všecko shnilý to,
co si tu nepřejem co degraduje městu tvář.
aspoň tak s procentama zase vrátit jeho zašlou zář.
(mezihra)
A než opět vyrostou nový pak prázdný hotely,
další městský prachy zmiznou někde v prdeli,
abyste viděli, jak moudrý jste velice,
nasedněte na sedmapadinu navštivte Předlice.
Jenže na to odvahu vy pobrat nedovedete,
aby bylo jasno, jak tu skutečně vládnete,
tendry a zakázky našly si zvláštní obkliku,
nikdo nic neřeší, nikdo nic nemá na triku.
R.
Opravy spravenýho, rekonstrukce novýho,
výstavby architektonicky nezákonnýho,
rušení funkčního, bourání historickýho,
prodeje tradičního, neřešení nutnýho.
To všechno zvládne se, a potom všemu směje se,
blb z volebního plakátu, říkajíc to já makám tu.
Bohužel tak to je, tak to tu funguje,
řikám si kdy už se konečně, něco zpunktuje.
jó..
Jó Ústí, ty jsi to ústí nad Labem,
přijdeme ke korýtku a pořádně se nadlabem,
především tu chceme být napořád a nastále,
do městský kasy uděláme díru jako na skále.
Mariánský, kterou už stejně vytěžej,
zmizne nám dominanta, je to fuk, roky nám poběžej,
aby nám nevyčítaly další generace,
že tenkrát neproběhla ústecká defenestrace.
Těžko pak tuhletu současnost kyselou,
proměnit v nějakou jinou sloku veselou,
nezmůžu téměř nic, nemůžu teď udělat víc,
nežli vás poprosit - táhněte do prčic.
