Alba s touto skladbou:
V penzionu svět,
Byl tu ten doktůrek, měl tu svou pinzetu. Jehly a kladívko, vše v ryzím zlatě.
Prohlíd' tě vědecky od hlavy k patě. Jenže už není tu.
Zkoumal tvé obliny, měřil tvou postavu. Pak za to zaplatil vysokou cenu.
Kolem úst mívá teď zelenou pěnu za mříží ústavu.
Jednu noc jste byli sami ve tvém bytě nad střechami.
Všude voněl příslib slastí jako v temném jícnu pastí sýr.
Pak přišel dirigent i se svým klacíkem. Hned ho chtěl vytáhnout? Kdo z nás je svatý?
Proč potom polykal barbituráty? Proč znělo requiem?
Vešel i kardinál. Na nohou sotva stál. Přesto hned ve dveřích koukal jak z jara.
Nebo ten diplomat z Kilimandžára - údajný kanibal.
Chtěli s tebou zůstat sami ve tvém bytě nad střechami.
Tam, kde voněl příslib slastí jak pár návnad v jícnu pastí.
Z lůžka, kde jste spali nazí, dá se však jen cestou zkázy jít.
Ptáš se mě: "Jak to víš?" Jak bych moh' nevědět?
Ten, kdo ti na dveře přikládá ucho,
kdykoli může chtít na hlavu důchod.
Vím, kde se hroutí svět. Znám řeku do pekla. Tvůj Dior Poison obstará bárku.
Tak jako plameny Johanku z Arku, touha mě oblékla.
Tak tě prosím: Buďme sami v tom tvém bytě nad střechami.
Splň ten strašný příslib slastí! Dobrovolně umřu v pasti.
Tvoje stehna jsou dva vrazi, jenže mě to nerozhází.
Jednu noc ať jsme tu nazí... A pak půjdu cestou zkázy rád.