Občan jménem Zigán, čistokrevnej Cikán,
bydlí v našem domu, sním čtrnáct dalších Rómů.
Dík pozornosti státu, tak teď právě má tu
od 1. ledna státní 3+1.
On si do obydlí nepřines moc židlí
I kuchyňskou linku, bourá pomalinku.
Prostředí si tvoří a parkety hoří.
R:Déžo, Déžo, Eržika, jak jim chutná muzika,
Když uslyší housličky, neudrží botičky
šarlaty, šarlaty šarlata.
Denně po půl třetí něco vzduchem letí,
kdo se ptáte cože? – Vidličky a nože.
Když Rom šilhá hlady, tak je pro něj tady,
jeho družka věrná – Státní spořitelna.
Na něco mu pučí, pak ho splácet učí,
to se někdy sejde – učení mu nejde,
jen jeden předmět letí – přídavky a děti.
R: Déžo, Déžo, Eržika, jak jim chutná muzika,
Když uslyší housličky, neudrží botičky
šarlaty, šarlaty, šarlata.
Teď čert však vem prachy, Rom má jiný strachy,
Vlastní hlídky staví, bojí se o zdraví.
Kdo se to sem žene, lebky vyholené.
Skinhead mlátí Roma, že je prej pro aroma,
To vám byla bitva – napřed nůž pak břitva.
Déžo, Déžo, Eržika, každej velmi naříká,
Když uslyší motorku, tak popadne sokorku,
šarlaty, šarlaty, šarlata.
Tohle není pro ně, nejradši by koně,
A na voze plachtu, ne příkop či šachtu.
Žít jak dřív jak vždycky, cikánsky ne lidsky,
Volně jako sovy, ne se přizpůsobit.
Není jejich vinou, mají kůži jinou
Pod kopulí světa žijou s námi léta.
Nestavme se v šiky, mají jiné zvyky,
Vždyť je dozajista pro všechny dost místa.
Jen máme na víc vrásku, co říct na otázku,
Jak dopadnou plány, co jsou pro cikány.
My si tohle myslíme, budou se nám tak dlouho přizpůsobovat až se jim přizpůsobíme.
