Alba s touto skladbou:
Monology,
BRÁNA OSUDŮ,
Starou mapu pokladů jsi přece vždycky chtěl,
kdo má moc, nemá co by více záviděl.
Proradná konkubína tiše saje krev,
sází bílé růže, sklízí plev.
Poklady však nevydá za sliby laciné,
každou noc stíná mužům hlavy bláznivé.
Nad hrobem si zatancuje valčík s radostí,
jako motýl půlnoční.
Svůj úkol znáš ostrov pokladů, pokladů.
Dál nevnímáš, nevěříš dohadům.
Ta záhadná žena, svůj si poklad stráží v dálavách,
tak radši zapomeň.
Temnota vábivá ji obestírá, láká tě zrádný sen.
Přišla chvíle obřadů a ona zavolá,
jenom ber, dám ti všechna kouzla mámivá.
Oči prázdné, rudá ústa vínem politá,
černý motýl odlétá.
Svůj úkol znáš ostrov pokladů, pokladů.
Dál nevnímáš, nevěříš dohadům.
Ta záhadná žena, svůj si poklad stráží v dálavách, tak radši zapomeň.
Temnota vábivá ji obestírá, láká tě zrádný sen, jdi spát.
Žár těla všechno spálí, klíč k bráně zmizel v dáli.
Zbyl ti zpropadený klíč, náhlá chuť pryč, k bráně nesmíš.
Ta záhadná žena, svůj si poklad stráží v dálavách, tak radši zapomeň.
Temnota vábivá ji teď obestírá, láká tě zrádný sen.
Ta záhadná žena, svůj si poklad stráží v dálavách, tak radši zapomeň.
Temnota vábivá ji obestírá, zlákala spousty jmen.
