Alba s touto skladbou:
Hořký Menu,
Bud věrný, rapu lásce. Hladce skládám větu českou. Dávám sílu hlásce, pojďte se mnou hledat, ptát se? Jsem černej, žiju v getu? Ne, já vím. Česky mluvím, myslím, šukám do tvýho ucha, v týmu pálím ducha rýmu. V Brně žiju. Goldna nemám, nepotřebuju, i bez něj rapuju. Žiju hip-hopem, svým životem pluju, v lásce zraněn tahem v kruhu kámošů. Dik za ně, prej kouřím trávu se satanem, prej ničím barvou kenem. Z akce tmou jdu samým blahem, protloukám se životem.
Ref:
Né, já nejsem z těch, co sdělujou svý prázdný fráze.
Můj život pravda, stojím rovně na podlaze,
Né, já nejsem z těch, co říkaj – ruce si myju.
Mě můžeš věřit, já píšu, to co žiju.
Mystická odevzdanost touze, ve snaze brodit se přes louže, ve snaze zrodit svoje vlastní já, ne jako ruce chromýho plavce, přes řeku Parana. Oči slepce, záblesk světla, a? Zpověď má, do textu vložená, ne bez kontextu prožitá, mezi dvouma světama, s kemama – to je volba má, čistá pravda. Moje M a C promlouvá v týhle muzice, stejně jako brácha můj já rozvíjím svý ambice, skrz myšlenky mé.
Verbálně vyložené já protloukám se, peru se s identitou dne. Nechci se ptát, jak to je a jak se máš? Prázdný fráze, žádný anabáze, taky kouřím paš, ale není to táž realita, jež je skrytá, ze síly prožitku vycházejí slova.
Ref:
Né, já nejsem z těch, co sdělujou svý prázdný fráze.
Můj život pravda, stojím rovně na podlaze,
Né, já nejsem z těch, co říkaj – ruce si myju.
Mě můžeš věřit, já píšu, to co žiju.
V touze najít srdce, který prý je mý a pravý, není nouze inspirací. Vrací se mi spousta znění, zážitků a nočních bdění nad smyslem prožitků, poučíš se nebo změníš? Něco si z toho vezmeš, přebereš, víš. Vervou spíš, kreaci probudíš ve svý štaci. Doma, zítra, venku, v noci, získáš svou partu bráchů. Na Konečňáku, srazy večer na panáku v parku, myslím crew, ty karku. To nedáš s kábrou v párku, ani Market, ani Šárku, neznáš jako bráchu. Pokryteckou relaxérku nesbalíš bez káry, bez bazénku, dyť víš. Chtěl jsem říct, že můj hip-hop se skládá, odpoutává od břehů. Chtěl jsem říct, že můj hip-hop se mísí v mysli, dává, je mi fuk sláva. Někomu bere, někomu dává, pomíjivá krása. Nejsem jeden z těch, co plácá. Můj hip-hop není o snění, ale o sdělení, hlas a pravdu mojí mysli, podvědomí co mi napoví, hlásám, vyjádření takový, klesám, nevzdám se, moje fáze zrození.
Stoupám a ptám se. Sedávám s kámošema každej den, čert to vem, já nežiju pivní výcvikovej sen, jsem ten, co noc a den chodí s pocitem, ve vlastní subkultuře uzavřen... nejen. Propojen v propojení zemí, národů a měst, za správnou věc nechat se vlastní cestou vést přes slovo čistý hip-hop, pro mě neznamená 3x jiný Fubu, nejsem snob... fuck off.
