Zdá se mi to všechno jako dnes,
dětská léta rychle letí,
na domě byl nápis SOS
a všude kolem plno dětí.
I když jsem si s nimi mohla hrát,
zdálo se mi,že jsem sama,
medvěd Miša byl můj kamarád,
já ptala se ho,kde je máma.
Řekni,kde tě mámo mám,
řekni kde tě mámo mám,
mám slzy na řasách a z dlouhe noci stach,
tak řekni,kde tě mámo mám!
Jednou,když byl dlouhý zimní den,
hrála jsem si s panenkama,
teta mě však vzala z domu ven,
prý přišla pro mě nová máma,
tenkrát se mi trochu tajil dech,
když vedla mě k té cizí paní,
hladila mě chvíli po vlasech,
když uviděla,že se bráním.
Možná,že už mámu mám,
možná,že už mámu mám,
mám ještě trochu strach
a slzy na řasách,
však možná,že už mámu mám!
Lásce člověk lehko přivyká,
když ho hladí ruce mámy,
za vesnicí blízko rybníka
stojí domek pod lipami.
Jen v tom malém domku domov mám,
odejít už nechci nikám,
žádnou jinou mámu nehledám,
jen jí každý večer říkám:
Dobře,že tě mámo mám,
dobře,že tě mámo mám,
mé slzy na řasách
už dávno neznaj stach,
tak dobře,že tě mámo mám!
