Každý den jevištěm největším náš svět se stává
My hrajeme dál a každej když přichází na karneval.
Pod masku schová se rád
Pláč a smích se v našem světě příliš nenosí
Učíme se rychle jak jen žít bez emocí
Na divadle zkázy život rychle utíká
Se scénářem svým se každej nějak potýká
Miliony očí na sebe se nedívaj
nestaraj se o druhý, jen vlastní světy znaj
na divadle zkázy každej svoji masku má
chladnější a krutější se svět, ve kterým žijem nám zdá
Potkáváš blázny i krále co kolem nás jdou
Častokrát na slova role svý zapomenou
Budou se ptát, musíš ji hrát
Stejnou hru tak jako další co nechtěj to vzdát
Tvůj čas přišel, opona se zvedá, hrát začínáš
Zapomenout a pak najít tu správnou
Cestu co máš po ní kráčet a svůj život zvládnout
Za masku svou každej pravou tvář skrývá
V divadle zkázy už máš roli svou, co ti zbývá
Díváš se kolem a říkáš si nevím co dál
Dětskýma očima snadnější život se zdál
Minulost tvá s tebou jde dál
Za oponou masku svou často sám nesundáváš
Tvůj čas končí, opona jde dolů, kam utíkáš
Zapomenout a pak . . .
Netrápit se světem kolem, nenechat se zlomit
Někdy stačí zavřít oči, jen se přizpůsobit
I když není lehký s hlavou vzhůru stále stát
V boji s větrnými mlýny nikdo ještě nikdy nevyhrál
