Alba s touto skladbou:
Krajina v tobě,
Myslím na to cos mi říkával, že se lidé jako kameny mění.
Hezká slova v hezkém vyznání vhozená do proudu zapomnění.
Můj nerudný příteli, to jsem já, kdo ti stále našeptává.
Řeka času nám hrany omílá, počkej, jak se ti zatočí hlava.
Už je to všechno pryč, marná sláva
Byl to jeden z velkých životních příběhů, malá životní epizoda.
Já tě ráda sem tak potkávám, mrzí mě, že tebe u sdrce bodá.
Co nebylo vyřčeno nechme spát, já už stejně nejsem k mání
Chceš-li věř si klidně na zázrak, ale už nedojde k jarnímu tání.
Jako když jsme pili na tykání.
Na sladký řečičky tě užije blázne,
obzvláště když k nim bývá co pít.
Možná že nechtěl si brát to tak vážně,
jenomže to jsi mi mě předem říct.
Chvíli mi trvalo, než mi došlo,
nežli jsem pochopila pravidla hry.
Na lásku záruční lhůtu máš prošlou,
na řeku vrátily se ledové kry.
Co hvězdy tají, lidé mění,
do stejné řeky nikdy dvakrát nevstoupím.
Co tě neposílí, to tě zabije, takhle prý to chodí u lidí.
Láska je možná slepá tůrie, věř mi, že já tebe moc dobře vidím.
Jsi mizerný básník, ale dobrý lhář, jenže já už nejsem k mání.
Chceš-li věř si klidně na zázrak, ale už nedojde k jarnímu tání.
Jako obvykle tě klade zdání.
