Alba s touto skladbou:
Zimní slunce,
Probouzím se sám nad ránem, hvězdy mizí s tmou
Mnoho nových cílů, cest a přání před sebou
Nejsou tu dál mé temné stíny, zůstaly tam, kam nevrátím se víc
Růže, kterou hýčkal jsem s novou nadějí
v zimním slunci zranila mě ostrým trnem svým
Snílek musel zemřít, abych já mohl žít dál, z výšin se vrátit, sám sobě král
Jsem to já, kdo může říct, kdekdo ztrácí mnohem víc, zas a znova zkouší vstát
Vím, že podél dalších cest nové růže budou kvést, jejich vůni poznám rád
V dálce svítá a já sám osud svírám v rukách svých, jen vnímám déšť
Na mé tváře dál jak stéká, zlé myšlenky jdou
Dlouho jsem se bránil všem, co sváděly mě dál
jen jednou já podlehnul, svou lásku rozdával
Dotýkal se slunce, cítil ten žár, spálil si křídla, spálil svůj chrám
Jsem to já, už nemám strach, že mé cíle změní v prach slunce, které nechce hřát
Nač se trápit další den stále stejným příběhem, novej začínám teď psát
V dálce svítá . . .
Zlé myšlenky jdou, ztrácí se v dálkách, jdou, zlé myšlenky jdou, ztrácí se v dálkách
Chvíli se zdál můj svět tak prázdnej, říkal běž dál sám ďábel strážnej
Zůstanou chvíle vzácné v mysli mé
Chtěl bys pálit mosty láskou stavěné, minulost však mívá svá mocná křídla
Nejsou všechny brány navždy zavřené, sám dobře víš to, sám nezměníš to, ne
Jsem to já, už nemám strach, že mé cíle změní v prach slunce, které nechce hřát
Nač se trápit další den stále stejným příběhem, novej začínám teď psát
V dálce svítá a já sám osud svírám v rukách svých, jen vnímám déšť
Na mé tváře dál jak stéká, zlé myšlenky jdou
