Často se za letních večerů blýská
sotva blesk prolétne, udeří hrom
často se lásko mě po tobě stýská
teď už vím, že je to v tom
že jsi tak tajemná jako ta bouřka
doteky srážíš mě jak statný strom
mé listí ševelí do tvého ouška
že ti to sluší jak hrom
To že jsi tak nádherná a zrozená k líbání
má ústa se nebrání, vtékám ti do vlasů
v očích ti láska spí, když znavenou tě unáším
k souhvězdí Lva na křídlech bájných Pegasů
Často se na podzim po tobě sháním
den rychle ubývá, noc trvá dýl
bezradně vybíhám do příkrých strání
na botech bláto a jíl
Na kraji u lesa touhy svý spoutám
po větru pošlu ti pár něžných vět
snad k tobě doletí ještě dnes doufám
ať dozví se celičký svět
V zimě sám prokřehlý se u kamen choulím
ležím a poslouchám praskání dřev
až jaro odzvoní sněhovým koulím
v žilách zas rozproudí krev
Pak déšť mých polibků a doteků bouřka
do tváří voňavých vžene ti nach
"Miláčku", zašeptáš do mýho ouška
"miluj mě v souhvězdí Lva!"
Tam kde jsi tak nádherná ...
