No tak, jak to teda bylo, ani já sám
dobře nevim. V minulosti nežiju a
pravdu se už nedozvim. Pravda to
je skutečnost, někdy je dost krutá,
občas taky pravdivá, sama sebou
jistá. Adam to byl kámoš a věřit se
mu dalo, zatmělo se před očima, jak
se tohle stalo? Ve škole si vynikal,
problémy si nehledal, občas nějaká
koule, ale pokračuješ dál. To naše
drahý mládí, bylo neskutečně krátký,
ale stejně vzpomínám, na ty chvíle
ztrávený. Utracený peníze za hovadiny,
ABC a PC games, to jsme kámo my.
Tohle je už pryč a já to dobře vim,
že seš někde v prdeli a že to
nezměnim. Holka byla z daleka, to
ti nevadilo. Drogy byly přednější a
to jí ublížilo. Mnohokrát, mnohokrát
se budu sebe ptát, jak jsem to mohl
dopustit, jak se to mohlo stát.
Tak co na to ty, povíš něco sám?
Hm asi né, no tak jedem
dál.
Wake up!
Měl jsi život před sebou.
Go back!
Zameškal jsi čas.
Follow me!
Pohrdal jsi rodinou.
Go On!
Tohle je můj vzkaz
Wake up!
Měl jsi život před sebou.
Go back!
Zameškal jsi čas.
Follow me!
Pohrdal jsi rodinou.
Go On!
Tohle je můj vzkaz
Jo kámo, žij sám sebou ehm
yeah yeah yeah yeah
Je tady druhá sloka, o přátelích
a rodině. Tvořím další verše, o
neskutečný kravině. Jak se k
tomu vyjádříš, je to tvoje rozhodnutí,
já jdu pokračovat, v textu o minulosti.
Je tu další ráno a další posranej
den. V hlavě spoustu myšlenek,
zbořil sis svůj sen. Prázdná tvoje
postel, prázdné tvoje svědomí, já
o ničem nevěděl a kdo to sakra ví?
Holka se ti sbalila, po neskutečnym
trápení, z kamarádem utekla, je to
tvá vina, která bolí. Bez rodiny, bez
holky, bez jakýkoliv podpory, žiješ
ze dne na den, z ruky rovnou do
huby. Počítáš si hodiny a počítáš
si dny. Kolik času zbývá ti, nic z toho
se už nevrátí a jak jdou roky dál, je
čas si uvědomit. Zdraví máš jen jedno,
tak proč proč si ho ničit.