Když jsem ji prvně potkal,
měl jsem dojem že vypadla z kořenky smíchu
asi nepochopitelné přirovnání by mohlo být ke špendlíku
stejně přímá, určitě i pichlavá když trochu rozzlobí se
a právě nenácházím slova jak víc říct o jejich očích, vůni, kráse
Stejně drobná, jako špendlík když nám z ruky k zemi propadá se
hledám záři žluté hlavičky a bojím se, že v davu zatoulá se
špendlíků mám dvě krabičky plné jak hlavu nenazvaných dojmů
a znovu marně hledám slova v kterých aspoň trochu dojmů z hlavy pojmu
rád bych řekl víc
A tak se opájím představou , že ji smím hýčkat
že se mi svěří, když zavře svá víčka
Že ji smím líbal a mazlit se s ní já smím, já sním
Na její úsměv vzpomínka jak špendlík zarývá se mi pod kůži
byl široký, dvě řady perliček a rty mi připomněly plátky růží
asi vám připadám dost směšný, když se přiznám , že mám rád víc než tuší
určitě naivní v představě, že bych mohl zůstat trnem na ty růži
a být stále s ní
A tak se opájím představou, že ji smím hýčkat,
že se mi svěří když zavře svá víčka
že ji smím líbat a mazlit se s ní , já smím, já sním
Že ji smím pohladit od smíchu vrásky
špendlíček pichlavý s žlutými vlásky
Nechte mě zpívat a nechte mě snít
že ji smím líbat a mazlit se s ní,
láska je toužit a ne pouze mít
já vím, jen sním
