2b88
1.Koníčku, tys byl vždy mou nadějí,
tak mi teď pomoz, i mé paní,
ať na můj osud ani na její
nepadne žádný stín.
2.Koníčku, pomoz, jsem jak na trní.
Řekneš:"Co zmůžem, je to na ní."
Až naše dítě prvně zavrní,
ať je to syn, náš syn.
R:Ať tvá podkověnka stříbrná
přinese mi dneska štěstí.
Všechny nejistoty mé ať jsou tytam
a syna ať mám.
A ty, Bělo, velká lásko má,
potěš mě tou krásnou zvěstí,
že náš potomek je princ jak já,
je chlap, ať přiletí čáp.
3.Koníčku, neplač, taky nebrečím,
i když mi nejlíp zrovna není.
Věčně se rmoutit ale nad něčím,
to není žádný čin.
R:Tvoje podkověnka stříbrná,
podkověnka věrných koní,
cinká, že mé šance nejsou pryč, tytam,
když dceru jen mám.
Tvoje podkověnka stříbrná
dosud třpytí se a zvoní.
Asi chce mi říci:"Míň a míň
se trap, že nepřilít čáp.
R:Ať tvá podkověnka srříbrná
přinese mi dneska štěstí.
Všechny nejistoty mé ať jsou tytam
a syna ať mám.
A ty, Bělo, velká lásko má,
potěš mě tou krásnou zvěstí,
že náš potomek je princ jak já,
je chlap, ať přiletí čáp.
3.Koníčku, neplač, taky nebrečím,
i když mi nejlíp zrovna není.
Věčně se rmoutit ale nad něčím,
to není žádný čin.
R:Tvoje podkověnka stříbrná,
podkověnka věrných koní,
cinká, že mé šance nejsou pryč, tytam,
když dceru jen mám.
Tvoje podkověnka stříbrná
dosud třpytí se a zvoní.
Asi chce mi říci:"Míň a míň
R:Ať tvá podkověnka stříbrná
přinese mi dneska štěstí.
Všechny nejistoty mé ať jsou tytam
a syna ať mám.
A ty, Bělo, velká lásko má,
potěš mě tou krásnou zvěstí,
že náš potomek je princ jak já,
je chlap, ať přiletí čáp.
