To se bohužel někdy stává, že vyprchá cit,
co byl jen nás dvou, stejně uvadaj růže.
To se bohužel někdy stává,
že vyprší čas, ale mohlas to říct.
No teď tu uvažuju, jestli vůbec ti dochází,
co jsem ti chtěl dát, jak už stačilo málo,
Co ti povidá von, snad ani neposlouchej,
to dávno už znáš.
Dík za každou chvíli, teď po tobě šílím, ze snů křičím tvý jméno!
Mí větrný mlýny, se točej jak blázen, co na nás dva tak sázel, já....
Teď mě poslouchej, dobře chápu, to proč odcházíš,
ale ve špatnej čas a taky na špatný místo.
Kvůli takovej lidem jsme tolikrát mluvili víc než jsme měli, vždyť víš..
Jo, tak za voba doufám, že brzo přijde den,
kdy otevřu svou náruč, až u mejch dveří zazvoníš,
Jo, já jen říkám co bych chtěl, ale vim že to nejde,
nejde, nejde ne, to zalepit nejde!
Dík za každou chvíli, teď po tobě šílím,
ze snů křičím tvý jméno!
Mí větrný mlýny, se točej jak blázen,
co na nás dva tak sázel, já....
To se bohužel někdy stává,
ty proklatý váhy,
život za živa bejvá zlej,
koloběh neustálej,
Jo,to se bohužel někdy stává,
ty proklatý váhy,
život za živa bejvá zlej,
milovat nepřestávej,
