Alba s touto skladbou:
2011,
Nevím proč se to stalo, ale všechno jsem už ztratil,
není toho málo co jsem za svůj život zkazil.
Utápím se v myšlenkách a přemýšlím jak mám jít dál,
jestli má život smysl nebo jestli zemřít mám.
Doma pořád hádky a láska je fakt kurva,
při mém životě mě drží stále hudba.
Každý den ten stereotip, je to pořád stejné,
nenáviděný jsem jak vězěň ve svém těle.
Velká nenávist v mé hlavě,
nenávidím svět, proto cítím se moc marně.
Kdybych si moch vybrat, nechtěl bych se vůbec narodit,
kdybych si moch vybrat, šel bych Bohovi už naproti.
Nevím proč mě Bůh někdy dohání až k slzám,
tolik zklamání jenže já to jen tak nevzdám.
Nepřestávám věřit v to, že budu zase šťastný,
že si najdu svoji lásku a budu už s ní navždy.
Každá lidská bolest, která vlastní pocity,
mluvím o tom, protože je vlastním já i ty.
Každý vlastní bod, kterým se stává zranitelný,
přikované srdce není srdce bez bolesti.
Každodenní emoce tě spoutávají v kleci,
bolest přijde ze sekundy na sekundu přeci.
Nadá se zastavit, dá se jenom tiše utlumit,
nejtemnější chvíle kdy se mraky rozbouřily.
Neexistuje východisko pro a nebo proti,
musíš příjmout prostě celou bolest jenom ty.
Přijímáš ji pohledem nešťastným nenávratným,
i to patří do života jeho koloběhu.
Kdyby jsi nikdy nespatřil ani kapku bolesti,
neměl by sis čeho vážit, tohle nejsou blbosti.
Bolest bývá nejsmutnější moment tvého života,
............................. černočerná temnota.
