Alba s touto skladbou:
Jedné noci snil,
Virtuální ,
18 LIVE,
Virtuální,
Každej pes (Václav Koubek & spol.),
Virtuální,
Mutual Assured Destruction,
Moje maska, novej track, podle pravdy,
novej track, kterej odráží ty změny,
pod mojí maskou dávno není místo pro úsměvy.
Padám k zemi jako kámen,
kterej se musí zastavit až na dně,
protože nic mi nestojí v cestě a bohužel
padám střemhlav sám,
nikdo mě nechytá, nečeká, nevidí, nikdo nic netuší,
všichni jen přihlíží a nikdo neví vůbec nic.
Vytvořil jsem si masku jako ochranu.¨
Zbabělou ochranu tu nastavil jsem do davu.
Je plná radostí a plná úsměvů,
ale je umělá a já s ní hraju svojí hru.
Hraju jí den co den, hraju jí dokola.
Že je všechno v pohodě, den co den předstírám.
Hraju jí pro všechny, abych se neodkryl.
Hraju jí pro tebe, abys nic netušil.
Pod ní je člověk, co neví kudy dál.
Pod ní je člověk, co je víc a víc sám.
Uvnitř mě pálí plameny, na oko hýřím smích.
Večer co večer jsem sám, se svým tichem,
život mě začal dusit, stal se mým protivníkem.
Ne nebi hledám slunce, třeba zase jednou vyjde.
Mám pocit, že jsem v bludišti všeho,
v pavučině, která mi obaluje tělo.
Pod vodou, chci se nadechnout, nejde to.
Chci zas vyplavat na hladinu na světlo.
Je tam něco, proto nejde to,
to mě táhne ke dnu víc a víc daleko.
Jsem ve slepý ulici, přede mnou zeď,
za mnou zavřeli bránu, nemůžu zpět.
Hledám cestu, bože řekni kudy jít.
Den co den si namlouvám, že jednou bude líp,
že zase bude líp, že to zas budu já (já),
už chci zahodit tu masku, je mi nechutná.
Ref:
___
Nikdo nemá moc, vidět ti do duše,
nosíš masku, tu nikdo vidět nemůže.
Cejtíš bolest, hraješ hru a seš v tom sám.
Každej den, ve svý roli jako herec,
v duši brečíš, na oko se směješ,
zahoď tu masku hned a di dál.
___
Odkládám masku, pokládám jí vedle sebe,
Teď mě vidíš doopravdy, vidíš mě.
Vidíš mi do očí, vidíš mi do duše.
Jenom pro teď, pak se zase vrátím do role.¨
Chci abys věděl, že ti rozumim a chápu tě,
chci abys věděl že vim, co je deprese.
Protože vim, že v tomhle nejsem sám,
vim že tuhle masku má i spousta z vás.
Chci abys neměl strach, odložit masku,
řekni na plno, co tě táhne ke dnu.
Vím že tě zžírá tma, tvojí duši.
Vím že se o tom, strašně těžko mluví.
Není lehký, říct co tě bolí.
Připadáš si trapně, menší a slabší.
Tak nosíš to v sobě a nikdo nic neví.
Dusíš to uvnitř a je to furt těžší a těžší.
A kámen co tě táhne ke dnu.
Si jako kytka, co zamrzla v ledu,
jak člověk, co zabloudil v bludišti světa,
jak báseň, který chybí každá druhá věta.
Posílám sílu k tomu, abys dal tu masku dolů,
ukaž tvář jako já. Aspoň v tomhle tracku.
Co bude dál? Budu lhář jako vždycky.
Budu hráč, budu herec, který má svojí roli,
a hraje. Pro tebe a pro svoje okolí,
Nosím masku, nikdo nevidí mi do očí.
Jedině v tracku sem to já, bez masky.
Jedině v tracku můžu mluvit o svý bolesti.
Z toho tracku letí k tobě přes mí slova,
jedna kapitola mýho života a znova,
sednu k papíru a odložím masku, budu to já.
Ref:
___
Nikdo nemá moc, vidět ti do duše,
nosíš masku, tu nikdo vidět nemůže.
Cejtíš bolest, hraješ hru a seš v tom sám.
Každej den, ve svý roli jako herec,
v duši brečíš, na oko se směješ,
zahoď tu masku hned a di dál.
__
