Alba s touto skladbou:
Za oponou,
1) Někdy mám pocit, že cejtím všechnu bolest světa Jako by z něj ubývalo světla. Jako by všechno procházelo mnou, bolest lidí, který kolem jdou Jako bych cejtil to, co oni cítí. Cejtil sevření těch sítí a podívej. Je jich kolem nás víc než možná myslíš, těch lidí, který denně hledaj sílu v žití.
Ženská s třema dětma, co je na ně doma sama, pokaždý se modlí o přežití mezi vejplatama. Zahrnout je láskou o to jde proto v kuse maká, chtěla by jim všechno koupit, přesto je to marná snaha. Po nocích pláče, když to slyší, jak se děti smějou jejím dětem, uráží je, nechtějí je mezi sebou za to, že maj hadry ze sekáče, tak jim naději berou, ona přesto skousne zuby a jde dál tou svojí cestou
Chlap, co skončil na vozíčku, přesto znovu našel sílu, nedávno měl u spánku zbraň, přesto znovu našel víru, nedávno chtěl se vším skončit, zapomněl ten důvod, proč žít smířil se s tím, že už nikdy neucítí vlastní kroky. Svoje dny tráví tím, že vzpomíná a zírá do zdi, kdysi se smál jako blázen, teď je život bez radosti, kdysi běhal po světě a užíval si života, ten život skončil jeho pohltila prázdnota
RF) Chodí jich kolem nás víc, než myslíš máš strach vidět to svý (já vidím) tíhu, která je v nás, ne každý pláč jednou utiší čas.
2) Holka, která denně navštěvuje nemocnici, navštěvuje vlastní mámu, pravdu neřekne jí nikdy, neřekne jí, co jí řekli doktoři, že nemá šanci, pokaždý si utře slzy než jí řekne ahoj mami. Vždycky se vyděsí, když zazvoní telefon, celá se roztřese a čeká, zda to není on, přesto ví, že přijde a on přijde, tohle není sci-fi, ani žádnej vymyšlenej příběh.
Kluk, co skončil na ulici, je z něj bezdomovec. Denně musí bojovat jinak ví, že přijde rychlej konec. Lidi ho maj za feťáka, denně žebrá, pomoc žádná. Lidi myslí, že je troska, přitom neví, kde je pravda. Když mu bylo patnáct, tak přestali ho vychovávat, vykopli ho z bytu, neví, jak by si měl vydělávat, neví kudy dál a dochází mu síly, je jen krůček od toho než si fakt začne hledat žíly.
Věnuj mi malou chvíli, koukni se kolem sebe. Zadívej se do očí těm lidem, co jdou kolem Tebe. Uvidíš příběhy. Uvidíš starosti. Uvidíš oči, co jsou utopený v bolesti. Uvidíš odvahu jít dál, překonat to všechno, tu sílu porvat se s tím, i když je teď život peklo, tu víru, že potom všem zase znova přijde nebe. Cejtíš to, možná vidíš mě a možná já zas Tebe.
RF) Chodí jich kolem nás víc, než myslíš máš strach vidět to svý (já vidím) tíhu, která je v nás, ne každý pláč jednou utiší čas.
Dívám se kolem a snad nejsi Ty, ten komu nepomoh čas (jestli jsi) vím, že to nemůžu znát, ale chci říct, jak mě bolí to psát.
