Z 60. let nezbyl ani střep atomu,
kupa dlouhejch vlasů se škvaří.
Velí tomu tlustej hippík s parukou,
děcka uvázaný řetězem k topení.
Narostly pupky a sádlo vytlačilo mozek,
kup si miliony vzpomínkovejch hitů,
hlavně ty co pohly s celým světem.
Policejní důstojník vzpomíná
jak souložil v blátě snad s každým,
někdy má chuť to vrátit.
A ten kdo nedojel na fet
tak slíbil bohu,
že se tenhle květinovej maglajz
nikdy nevrátí.
Panorama cenzury, chrám pro pěšáky.
Starý časy jsou v hajzlu,
ať tam shnijou.
Uhlídáme aspoň ty nový.
Nebudeme se s tím mazlit,
vždyť přece víme kam až to může dojít.
Kam?
Tyhle policejní jednotky
se můžou vycpat,
když jsou všichni v dobrovolných sboru
a biflujou příručky sebezničení,
a biflujou příručky sebekontroly,
a biflujou příručky sebecenzury.
Čas od času se někdo vodstřelí,
ale ten zbytek se drží.
Jedou na těch růžovejch tabletách
a reklamě
jako v nějaký přitroublí sci-fi.
Ale to je teprv rozjezd,
chystaj bezva koktejl.
Míchaj to do vloček,
když sněží.
Míchaj!
Míchaj!
