Alba s touto skladbou:
Balíček karet,
Čarodějka Chvějka, která se touhou po vdávání chvěje,
dosud prý nepotkala čaroděje Koloděje.
Ten žije v lesním podzemí – sám jako krtek
a dokonce ho neobjevil ani Václav Čtvrtek.
A protože znám čarodějku Chvějku i její spády,
řekl jsem si, byl by pokoj, kdybych je dal dohromady.
Možná, že o ni neví a mé rady si bude cenit,
konečně, každý chlap se dřív či pozdějc chce ženit.
Potkal jsem ho v lese právě si nesl hřib,
zasmál se, čarodějka Chvějka to není můj typ.
Ta řeč, kterou užívá, když zaklíná,
mým uším divně zní, vždyť je to čarodějština.
Jsem taky čaroděj a vyznám se ve všech tajích,
jenomže dobře vím, že žiju v českých krajích.
Tak místo hadů sbírám v lese dříví před zimou
a potom u kamen se bavím s kouzly s češtinou.
Například, jestliže mladá žena je mladice,
tak silná musí být silnice,
když se brání – bránice, a když je rovná – rovnice.
A jestliže mnoho soch je sousoší, pak tedy mnoho žen je soužení!
A to není všechno, znám toho více,
ženský rod vzniká třeba koncovkou -ice.
Od slova krab je to krabice,
od slova had - hadice,
od berana - beranice,
z čepu je čepice,
ze slepce - slepice,
z jalovce – jalovice,
z palce – palice,
ze slunečníku – slunečnice,
rovník – rovnice,
poledník – polednice,
ručník – ručnice,
oběžník – oběžnice
a zimník – zimnice.
Jojo, málokdo se v tom vyzná jako já,
ženský rod vzniká i koncovkou -a.
Kos – kosa, patron – patrona,
rým – rýma, Váh – váha,
Nor – nora, lup – lupa,
kýl – kýla, vír – víra.
Když člověk přemýšlí, hned všechno jde,
i třeba pohrát si s příponou -e.
Mandl – mandle, vůl – vůle,
Brusel – brusle, datel - datle.
Řekl jsem: mluvíš jako učebnice,
jenomže koncovky nejsou jen E – A a ICE.
Co takhle rošťák a roštěnka?
Chvíli přemýšlel, nabral sil
a pak mě lavinou slov zavalil:
kopr – kopretina, mandarin – mandarinka,
herec – herka, růženec – Růženka,
jedlík – jedle, orient – orientace,
duch – duchna, stud – studna, pes – psina.
Vdova po Norovi je ponorka,
po četníkovi – početnice,
manželka kata je Katka a jejich děti kaťata.
A potom – málokdo má zdání o časování a skloňování.
Jablko, tyblko, onblko, myblko, vyblko, oniblko.
Fibych, Fibys, Fiby, Fibychom, Fibyste, Fiby,
zeměkoule, ztebekoule, zněhokoule,
znáskoule, zváskoule, znichkoule
město, tobě sto, jemu sto, nám sto, vám sto, jim sto.
A pokud ti to něco říká, v četině je i matematika.
Například, Netopýr je bruttopýr mínus tarapýr,
stožár je dvěstěžár dělený dvěma,
nebo třicetižár krát dvě plus čtyřicetižár.
Stodola je dvacetidola na druhou mínus třistadola.
Třinec je osminec bez pětince,
a sedmikráska – polovina čtrnáctikrásky.
Hm, tak to by snad stačilo,
víc už ti pro dnešek nepovím,
a s těmi slovy se chystal zmizet za křovím.
V té chvíli zaslechl jsem z hlouby lesa cupy cupy dup
a čarodějka Chvějka stála tam, co stojí dub.
Povídá: čaroději Koloději, tak já nejsem tvůj typ?
Čaruj si jak chceš, já to stejně umím líp!
Marně se pokoušíš schovávat se za tou houštinou,
teď si nepomůžeš ani kouzly s češtinou.
Udělám hihichi uááá a další do sbírky,
hihichi uááá a další do sbírky.
