Často se mámy pěkně ptám,
zda mě můj drahý bude mít rád.
S úsměvem říká, kdopak to ví,
nechej si o tom zdát.
Ke será, será, je marné se na to ptát,
kdo může své příští znát,
ke será, será, co má být, má být.
Běží dál jako sen nový týden, nový den,
ta-ra-daj-daj, ta-rá-dá, dá-dá-dá, ta-ra-dá, dá-dá.
Přichází čas, kdy mám se ptát a marně hádám, co bude dál.
Říká mi drahý: marně se ptáš, kdo by se zítřku bál.
Ke será, será, je marné se na to ptát, kdo může své příští znát, ke será, será, co má být, má být.
Běží dál jako sen nový týden, nový den,
ta-ra-daj-daj, ta-rá-dá, dá-dá-dá, ta-ra-dá, dá-dá.
Já dobře vím, že přijde čas a moje dítě bude se ptát:
řekni mi, mámo, co bude dál a já se začnu smát.
Ke será, será, je marné se na to ptát,
kdo může své příští znát, ke será, será.
Ke será, será, je marné se na to ptát,
kdo může své příští znát, ke será, será
Co má být, má být, co má být, to má být.
Co má být, má být.
