Martin: Po dešti slunce do včelínu,
už začlo znovu prát,
jsou v řece hejna lín§,
ne nebude hlad.
Karel: A co já s tímhle miminem,
jak a čím je převinem, co s tím?
Martin: A když se peru s cejnem,
co na háček se chyt,
v tom světě obyčejném
je nádhera žít
Karel: Až na tu fůru starostí,
až na tu fůru starostí,
až na tu fůru starostí.
Martin: I ploušti jsou tu zralý,
jen slůvkem se mi zmiň
a jednoho ti k svačině dám
Karel: Jenomže já bych věděl rád,
kde to dítě bude spát, co s tím?
Martin: Když někdo vodu kalí
a ryby berou míň,
tak na sluníčku dobře je nám
Karel: Až na tu fůru starostí,
až na tu fůru starostí,
až na tu fůru starostí.
Martin: Po dešti zachce se i parmám,
tak jako z vody růst,
co řeká dá je zdarma,
ne nebude půst
Karel: Láry a fáry začni tím,
čím to dítě zasytím, co s tím?
Martin: Vždyť kolem nás se válí,
těch dobrot haba děj,
těm co to v hlavě pálí,
těm je na světě hej.
Karel: Až na tu fůru starostí,
až na tu fůru starostí,
až na tu fůru starostí.
Martin: Kde po žních přijde setí,
tak tam zem urodí
a všichni všechno v podstatě maj
Karel: Jo a k tomu fůru starostí
Martin: někdy i fůru starostí
Oba: někdy i fůru strostí.
Když dost je ryb a dětí v tom našem povodí,
tak máme vlastně na zemi ráj
Až na tu fůru starostí,
až na tu fůru starostí,
až na tu fůru starostí.
Až na tu fůru starostí,
až na tu fůru starostí,
až na tu fůru starostí.
