Proti nám,
Nevnímám,
Nezapomínám,
Zase sedím u facebooku,
a prohlížím tvoje fotky,
koukám na monitor potom do zdi,
Je to hrozný, jak čas utíká,
Ty se usmíváš,
a jsi taková jakou tě dávno nevídám,
chodím ulicí lidi nevnímám,
jsou furt takový,
jako když stáli proti nám,
Ha svět je funny, když ho nestíháš,
Další problém přichází,
a první letí zase dál,
Kreslím po panelech šedě tvoji tvář,
Nejsem (fangok),
ale tvoje oči dobře znám,
Pamatuješ, jak jsem chtěl bejt s tebou,
teď jsem sám,
a rozmejšlím nad životem,
jestli vůbec smysl má,
Den co den se potápím na lodi,
kde jsem kapitán,
potápím se v depresi,
no asi se v ní topit mám,
Neprosím o pomoc nikoho,
to bych nebyl já,
Věřím už jenom sám sobě,
A nezapomínám!
Proti nám,
Nevnímám,
Nezapomínám,
A život se chová doopravdy hnusně,
Ani nevím,
kdy jsem naposledy měl na tváři úsměv,
chodím po městě bez Tebe,
je to můj svět,
Potřebuju volnost,
tu mi nedaj asi nikde,
tvoje oči pro mě znamenali víc,
protože jsou nádherný,
jakoby chtěli něco říct,
jakoby dávali znamení,
že jsou raněný,
přitom jenom omámili moje hloupý vědomí,
Já ti nenapíšu, ty mě nenapíšeš,
asi nechceme znát,
co do cesty přijde,
co jsem našel v tobě,
těžko budu hledat jinde,
i když padám na beton,
tak furt si řikám,
ať jsem silnej,
vim lidi nepřejou a šířej drby,
které kolujou, jako promile v moji krvi,
padám do neznáma,
doufám že tě potkám brzy,
do tý doby budu čekat na Tebe bejbe!
