Už od první chvíle, kdy jsme se viděli.
Chtěl jsem tě poznat, ale styděl jsem se,víš?
Snad, aby ostatní blbý keci neměli.
A taky jsem se bál, že mi nedáš šanci.
Slovo dalo slovo, a ruka v ruce zapadla.
Falešný naděje, že si mi prý propadla.
Láska to nebyla, a asi ani žádnej jinej cit.
Jen si mi mý srdci zničila, jako nějáký parazit.
"Uvěříl jsem, že mě máš snad ráda.
Ani jsem nepomyslel, že si schopná mi lhát
Že jsi tak falešná, další ze stáda,
co se nebojí proti osudu stát."
Sedím s hlavou na kolenou,
už nemám ani sílu, abych si zapálil.
Se sebedůvěrou podlomenou,
Snad abych se k tobě radši už nikdy nevrátil.
Rány na srdci, který se jen tak nezhojí.
Marně mi všichni vysvětlovali, že to za to nestojí.
Nenechal jsem si říct, a důvěřoval dál.
Nezbylo mi nic, všechno jsem ti dal.
Dal jsem ti svý srdce, doufal jsem v něco víc.
Udělal sis ze mě svojí hračku, zbyl ze mě polovic.
Zbylo jenom tělo bez duše, co víc po mě chceš?
Nemáš mě ráda, už ti nic nevěřím, všechno jenom další lež.
"Uvěříl jsem, že mě máš snad ráda.
Ani jsem nepomyslel, že si schopná mi lhát
Že jsi tak falešná, další ze stáda,
co se nebojí proti osudu stát."
Teď už to všechno chápu, ikdyž to trvalo.
To všechno trápení, to mi za to nestálo.
Vím, že to nevrátím a jizvy jen tak nezmizí.
Ale už se trápit nebudu, pro mě si teď už cizí.
Vím, že nikdy nezapomenu.
Vím,že z života jen tak mi nezmizíš.
A bolet to bude pořád a stále.
Nemám srdce z kamenu.
Nečekal jsem, že mi srdce odcizíš.
Nevrátíš, a já skončím na sále ..
