Ona: Teď oblaha si hvězdný svůj plyš mlčky navlíká,
a ty mi asi sbohem chceš dát, tak pojď blíž.
Vždyť za úsvitu odjíždíš pryč, zmizíš bůhví kam,
jak budeš mi tu scházet, snad víš.
On: Já vcukuletu vrátím se k vám, k tobě nevíce,
tak zatím se tu dívej jak já ke hvězdám.
Ten staronový přítel náš tam, srpek měsíce
ti za mě poví jak rád tě mám.
Oba: Dokud jen láska zůstává v nás,
spolu dokážem snáz,
věřit v dobro jak dřív
ve dnech zlých.
Dokud láská zůstává v nás,
mračna odtáhnou v čas
a vrátí se k nám i smích.
On: Já za úsvitu nejspíš ti dám růži do vázi.
Ona: Zda bude mi tu vadnout či kvést, nevíš sám.
On: Tím květem skromně chtěl bych ti říct,
Ona: to mi dochází, že stojíš o mě čím dál tím víc.
Oba: Dokud jen láska zůstává v nás,
spolu dokážem snáz,
věřit v dobro jak dřív
ve dnech zlých.
Dokud láská zůstává v nás,
mračna odtáhnou v čas
a vrátí se k nám i smích.
