Alba s touto skladbou:
Potlach v mé duši,
Ještě lesy voní lesní vůní,
řeky mají stále stejnej směr,
hlavu občas umej v horský tůni,
polož do trávy rezavej kvér,
abys věděl, že jsi pořád svůj,
že máš rád svý starý kamarády,
stálost prověřují naše pády,
ještě nejsme v nebi, ale tady v údolí.
Signál kouřovej, bílý znamení,
že se neumírá, že se neumírá,
signál kouřovej, bílý znamení,
že se neumírá, že se neumírá.
Ještě kůra na stromech je hnědá,
ticho najdeš už jen v hlubinách,
ještě káně do hnízda si sedá,
dravci ukaž záda, a ne strach,
abys věděl, že jsi pořád svůj,
na duši ti vypalujou znaky,
kámoši, co plaší už jen ptáky,
kolíbají se jako bludný vraky do údolí.
Signál kouřovej, bílý znamení,
že se neumírá, že se neumírá,
signál kouřovej, bílý znamení,
že se neumírá, že se neumírá.
Ještě jehličí do zadku píchá,
poldové si na tě vyskočí,
ozvaly se ledviny a mícha,
ještě dým tě kouše do očí,
abys věděl, že jsi pořád svůj,
že tě mají holky občas rády,
poznáš lumpy, kteří mají spády
na tvý starý zimní kamarády z údolí.
Signál kouřovej, bílý znamení,
že se neumírá, že se neumírá,
signál kouřovej, bílý znamení,
že se neumírá, že se neumírá.
