Alba s touto skladbou:
Můj čas,
Jinak to nejde (reedice),
Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!
Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!
Už jsme tady právě včas, bouchla dvířka taxíku.
Jestli máte rádi nás, naše milé publikum,
věřte, to se pozná hned,
pak se můžem rozkrájet, každý z nás.
Když tě děsně bolí zub, šestka vlevo nahoře,
netvař se jak belzebub, nemáš nárok,
protože tihle dnes se přišli smát,
tak se koukej ovládat a to hned.
Publika štěstí má tvář vrtkavou.
Publikum kreslí ti zář nad hlavou.
Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!
Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!
Nevíš, jestli padneš vhod, ukaž nám, co dovedeš.
Ten se doma nepohod´, s tímhletím nic nesvedeš…
Prý je hlučný doprovod; ten chce čehý a ten hot,
a co s tím…
Když máš práci jako já, těžkou jako trápení,
když ti šance nadbíhá, co tvý týdny pozmění,
dej si deci na kuráž, ať tu ránu nezmeškáš u dveří.
Publika štěstí má tvář vrtkavou.
Publikum kreslí ti zář nad hlavou.
Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!
Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!
Publika štěstí má tvář vrtkavou.
Publikum kreslí ti zář nad hlavou.
Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!
Hej, hej, hej, máš-li strach, no, tak to vzdej!
Hej, hej, hej! Kostky jsou vrženy, hrej!
Hej, hej, hej...
