Alba s touto skladbou:
Praxe relativity,
Jsme generace mužů vychovanejch ženama,
svět svoje prodejný nohy roztahuje před náma.
Tak zasuň minci a staň se kolečkem,
ozubeným blbečkem, syslícím křečkem.
Zapoj se do oběhu pod novým jménem,
na starý hříchy v nový euforii zapomenem.
Budeme krásně čistí,
budeme sebejistí.
REF.: Budeme noví, budeme snoví
a kdo ví - třeba se dostanem i do Novy.
Budeme dospělí, budeme veselí
a kdo ví - třeba z tý radosti zapomeneme, že jsme to takhle nechtěli.
Budeme mít nový ochranný známky,
nový mříže a na nich nový zámky.
Budeme mít nový registrační nálepky,
nový ochranný kryty na naše pocity a depky.
Budeme mít krásně prefabrikovaná těla
pro všechna děvčata, co případně by chtěla
si něco začít a s chutí kudlanky nás posvačit.
Děvče bacha, budeme ti stačit!
REF.
Až já budu velká, přestane mě bavit telka,
rozpustím se v žluči světa, bude ze mě kyselka.
Svoje kosti složím na oltář dospělosti,
snad jich bude dosti, aby se hosti nemuseli postit.
Proteču vodovodem až do Dunaje,
pustím do sebe všechny přítoky z celýho kraje.
Tvojí tváři nastavím svou hladinu.
Uzři se ve mně, okus mou hlubinu!
REF.: Už nejsme noví, natož pak snoví
a kdo ví - třeba se nedostaneme už ani do Novy.
Jsme dospělí, tak buďme veselí
a kdo ví - třeba z tý radosti zapomeneme, že jsme úplně v prdeli...
