Alba s touto skladbou:
Vítr,
Tři patra smutku
1. Paní
GNováková v
Cprvním patře
Gkaždý ráno
Ckrmí starou
Gkočku
C,
Gpak ji
Gnosí parkem v
2f12
Cnáručí
a
Gpotichu jí brouká do spa
Dní,
obě
Gjsou si děsně
Cpodobný,
jen
Gže ta kočka
Cmá nos jako
Gvločku
C,
G,Emivobě žijou jenom
Dtak,
Emivoběma už ujel
Dvlak,
Emivobě mají už život
Dza sebou
a na světě už vůbec nic je nezajímá, krom tý
Gdruhý
C.
G 2. O dvě patra vejš v tom bytě,
co má na dveřích vizitku Karel Klíma,
žije pan učitel v penzi
se svou sbírkou brouků, much a motýlů,
celý nocí sedí nad krabicí,
kromě hmyzu nic ho nezajímá,
celý dny pak prodřímá s přivřenejma očima,
těší se, až přijde večer,
zase zasedne si nad krabicí much a brouků zaprášenou.
3. Patro níž pod panem učitelem
žije v malým bytě paní Malá,
stěny, co maj' k sobě sakra blízko,
sedm let užtvoří její svět,
sedm let už uplynulo
od tý doby, co se naposledy smála,
zpaměti zná celej strop, chodník plnej cizích stop,
spousta lidí tudy prochází
a nikdo z nich se u té paní nezastaví ani chvíli.
4. Jedno ale mají společný
všichni ti lidé v tomhle smutném domě:
celý tejdny skoro nejedí,
jen aby mohli děti přivítat,
a když děti nemaj' před vejplatou
ani floka, potom přijdou skromně,
na zdraví se pozeptat, předvést tuzexovej šat,
pumpnout tátu nebo mámu
o tři stovky nebo ještě o víc a jet domů novým fárem.
