Alba s touto skladbou:
Nahá v dešti,
Pod kopyty koní vrže zmrzlý sníh
a lehký zimní vánek do očí mi vdých.
mlhavý sen, kterému podléhám,
sen, který vrací ke vzpomínkám.
Pacholkem jsem byl a sloužil u koní
a každý večer v maštali spal vedle ní.
Její dlouhé černé vlasy slámou voněly,
a potichoučku ševelily a zpívaly.
Vem' si mě, vem si, vem' si mě, vem',
než vyjde slunce, než bude bílý den,
líbej mě, líbej, líbej a hřej,
a svoje srdce do mých dlaní dej.
Ráno vstávali jsme šťastni, že můžem spolu být
a bezstarostně vyváděli koně k řece pít.
Roztříštěná voda stékala po šíjích,
a pod splavem ozýval se dívčí smích.
Navečer, když nad obzorem slunce západ plál,
opřený o ohradu vedle ní jsem stál.
Čekajíce na tmu, až zem políbí,
a na zpěv jejich vlasů, těch vlasů havraních.
Však rozplynul se sen jak opar nad vodou,
snad v tomto století vše zdá se náhodou.
A tak čekám na vlasy, a nemusí být havraní,
na ty, které potichoučku zpívají
