>>
KARAOKE TEXTY >>
KARAOKE TEXTY v >>
Vyklouband >>
Byla nebyla jedna na Deltě zakletá zkušebna. V ní nahrávalo 8 brachů, za pět prachů a zvukař k tomu. Spěchali, aby mohli v neděli domů. Za jeden půlden chtěli nahrát, co týden práce obnáší. Je sobota ráno, každý si něco přináší. Jídlo, pití a Marcel cukr do čaje. Povídají si, zatím nikdo nahraje. Po dlouhém čekání než všichni přišli, ledviny vyhání vodu z těla. A cestou ze záchodu, náhoda tomu tak chtěla, naráží na osobnost, na Ebena. Směje se vlídná tvář, jak na plovárně. Vyjadřuje se spisovně a tvárně. Žádá, prosí, cukr do kávy bratrům přinést musí. Zželelo se Marcelovi vlídné tváře Ebena, co tmavé oči má a šat jak africké dřevo. „Já cukr mám a rád vám ho zapůjčím“, povídá. Eben na to, že za to koláčky nám dá. Vyrazili všichni za válečkem, tam už u kávy sedí jeho bratři- němí jak kapři, co čekají na cukr. Koláčky sladké nebo slané, dle libosti si vybíráme. Slavní si sladí a slibují, že cukr po použití zpět dodají. První štika odplula, a cukr stále nepřichází. Druhá parma odplula a Marcel jen čaj do čaje hází. Sliby chyby, pryč jsou ryby, jak po vodě. A cukr stále nepřichází, schází. Čaj nám zhořkl na rtech. Nahrávání nejde s hořkým čajem - to jistě každý uzná. I bez cukru ale hrajem. Doufáme, že možná ještě přijde a napraví co slíbil. Cukr a bič – chtíč ale zvrátil hodnotu osobnosti, k zlosti, že on takový charakter, kvůli sladkosti zlomil mladá srdce. Ene bene, Ebene, to ne, to jsi nemusel. „Česká ryba je kluzká a šupinami krytá. Ta ti něco nakecá a člověk se nachytá. A to je realita a to je realita.“ Přesto to však chápeme a děkuje za koláčky. A vše výše zmíněné, prosím, neber Marku, zle. A nemysli na urážky, vždyť my tě máme stále rádi!
