TAM, KDE ULICE NEMAJÍ JMÉNA
(Jako většina Bonových textů, jejichž významy jsou často diskutovány s rozličnými výklady. Tento je o nebi, o osobním pekle, je o Etiopii, o Dublinu, o hranicích slávy, o nedostatku anonymity, o absurditě třídních struktur... Krása tohoto songu spočívá v tom, že může být o všem nebo také o ničem. V tom je také krása hudby U2. Různé texty mohou být aplikovány na různé situace, jsou multiplexní. V jednu chvíli při nahrávání této písně, byl Brian Eno tak rozčilený z času věnovaného této písni, že ji málem ze vzteku vymazal. Naštěstí to neudělal, byla by to věčná škoda...)
Chci běžet, chci se skrýt.
Chci zbourat ty zdi, jež mne drží uvnitř.
Chci vztáhnout ruku a dotknout se plamene.
Tam, kde ulice nemají jména.
Chci cítit slunce na své tváři.
Vidím jak ten oblak prachu mizí beze stopy.
Chci najít deštník proti tomu jedovatému dešti.
Tam, kde ulice nemají jména.
Tam, kde ulice nemají jména,
my stále budujeme
a tak uhasínáme lásku.
A pokud tam půjdu, půjdu tam s Tebou.
To je vše, co mohu udělat.
Města jsou zatopena
a naše láska reziví.
Jsme zbiti a odfouknuti větrem,
udupáni v prach.
Já Ti ukážu místo,
vysoko na pusté pláni.
Tam, kde ulice nemají jména.
