Alba s touto skladbou:
Racek,
Racek,
Příliš se podobám každému z vás,
Minuta v místě, čase i ději.
V sutinách paměti odkrývám předobraz,
jen jeho barvy se rozpíjejí.
Z siluet blíženců zbyly jen otisky,
na jejichž úpatí popraská země.
Když loutky krvácí, drolí se na třísky,
co ale zůstane, co zůstane ze mě.
Třeba se dějí zázraky,
ne, prosím, nesmějte se mi.
Já dobře znám vaše rozpaky,
skryté pod cizími tvářemi.
Jsem jako vy,
tvárná, vždy nová,
přesně takovou jste si mě přáli.
Nemějte obavy,
jsem též dcera Kainova,
figurka na hraní, co dotekem spálí.
Zavírám oči, nechám duši vyplakat.
Mé svědomí je spropitné pro kuplíře,
ačkoliv dýchám, můj tep nelze nahmatat.
Jsem jako vy, tleju ve své díře.
Každá má odpověď má blízko k opaku,
řeknu-li ne, pak zcela jistě myslím ano.
Mám v rukou zbraň, však střílím jen ze strachu,
příčiny důsledků v mém objetí vzplanou.
Třeba se dějí zázraky,
ne, prosím, nesmějte se mi.
Já dobře znám vaše rozpaky,
skryté pod cizími tvářemi.
Jsem jako vy,
tvárná, vždy nová,
přesně takovou jste si mě přáli.
Nemějte obavy,
jsem též dcera Kainova,
figurka na hraní, co dotekem spálí.
