Text: Šony
Hudba: Šony
K smrti mě nudí každodenní kolotoč,
ráno jít do práce, ptát se sám sebe proč,
dřít se jak hovado, překousnout kretény,
domů za soumraku, žít život na směny.
Mít ruce sedřený a hlavu pitomou,
jen ze setrvačnosti držet se nad vodou,
potichu nadávat, lejt sračky do hlavy,
hulit jak fabrika, mít špatný nálady.
Je to špatný, nad náma stahujou se mračna,
má oči matný a ústa krvelačná.
Naše skvělá společnost, co čeká na zázraky,
život nám diktujou televizní přenosy,
přežít je statečnost, zkuste si to taky
a dobrá nálada, ta se dávno nenosí.
Média nám ukazujou důležitý žvanily,
s nabouchanou peněženkou vykládaj o životě,
s nenápadnou pečlivostí vyráběj z nás debily
a kdo má vlastní názor, je jak kůl v plotě.
Co mám dělat, z radosti přelámat si kosti,
dokola běhat a hlavou mlátit do zdi.
Nebudu jen tak stát a poslouchat ty vaše blbý rady,
mile se usmívat, sám k sobě se točit zády,
radši se zahrabu až po krk do bordelu,
vlezte mi na hrb, volové, snad už se neproberu.
K smrti mě děsí myšlenky na starobu,
místo do důchodu z práce rovnou do hrobu,
červi mě sežerou, jsem mimo záruku,
odměna za to, že jsem jim nešel na ruku.
Přesto však spočinu a budu veselej,
mám to už za sebou, konečně je mi hej,
mozoly nepraskaj, záda mě nebolí,
naposled k užitku, jako hnůj na poli.
