Jdu černou tmou, úplně sám. Nevím co mám dělat a tak se ptám jestli má tohle to cenu. Má cenu žít jako vlk bez smečky, na měsíc výt. Brodím se samotou. Nevím jak dál, aby už všechno skončilo to bych si přál. Nikdo mi nerozumí, neví kdo jsem, jak se cítím, když musím každým dnem poslouchat ty kecy, jak jsem na nic. Copak bych si nezasloužil malinko víc? Jsem všem jen trnem v oku, jsem zbytečnej. Já se nechci vzdát, chci bejt statečnej, ale je to těžší než se může zdát. Nevíš jak je složitý se životem se prát. Sám sobě seš nepřítelem. Proč tady být a o lepším světě si snít.
Ref.:
Život napsal sám tuhle kapitolu je to..
Seš nahoře, někdy padáš dolů.
A už je jen na tobě co s tím budeš dělat.
Jestli to vzdáš nebo budeš bojovat.
Život napsal sám tuhle kapitolu je to..
Seš nahoře, někdy padáš dolů.
A už je jen na tobě co s tím budeš dělat.
Jestli to vzdáš nebo budeš bojovat.
Jako na kraji útesu, jenom skočit. Letět volným pádem, zažít ten pocit a odejít tam, kde bude líp. Jenže sem asi slabej nechtěl bych mít v hlavě jenom smutek bezesný noci. Zdá se to být jako noční můra, není pomoci. Představ si sám sebe jak ležíš sám. Všude kolem tma, koho já mám? Co jsem zase zkazil? Za všechno můžu, co jsem měl udělat vím. Snad to přemůžu, ale v hlavě to máš pořád. Každej den, minutu, vteřinu já už chci ven. Z toho sevření, z úzkosti. Proč zrovna já? Co jsem komu udělal, čí je to msta? Žiletka v ruce, která se třepe vtírá ránu do ráje..jen tiše klepe.
Ref.:
Život napsal sám tuhle kapitolu je to..
Seš nahoře, někdy padáš dolů.
A už je jen na tobě co s tím budeš dělat.
Jestli to vzdáš nebo budeš bojovat.
Život napsal sám tuhle kapitolu je to..
Seš nahoře, někdy padáš dolů.
A už je jen na tobě co s tím budeš dělat.
Jestli to vzdáš nebo budeš bojovat.
Život napsal sám tuhle kapitolu je to..
Seš nahoře, někdy padáš dolů.
A už je jen na tobě co s tím budeš dělat.
Jestli to vzdáš nebo budeš bojovat.
Život napsal sám tuhle kapitolu je to..
Seš nahoře, někdy padáš dolů.
A už je jen na tobě co s tím budeš dělat.
Jestli to vzdáš nebo budeš bojovat.
Stačí už jen vstoupit. Udělat krok. Nebude mě škoda, vždyť jsem jen cvok. V tu chvíli vidím mámu, tátu co teď? Před branou do ráje a já jsem jen řek. Nemůžu to udělat, tady je nechat. Vždyť mají mě rádi. Slyším je šeptat byla by to blbost. Bolesti i druhých, kolik párů očí by bylo smutných? Tak už dál se prát s krutou nemocí, topit se v moři plný bezmocí. Ale stojí mi to za to? Mám tady vás!! Tohle jsem si uvědomil na štěstí včas!!
