Alba s touto skladbou:
Texty z premiéry české Evity (Radka Fišarová),
To je mi cirkus, to je mi show!
a kvůli komu všechen ten shon ?
Zemřela herečka, nějaká Eva Perón.
Národ se zbláznil,
nejedna z žen právě trhá svůj šat,
mezi sebou zas muži se rvou
o právo sbohem jí dát.
Když už se loučit, tak s parádou.
Ať jednou zazní ten zvon i vám,
ať máte pohřeb tak slavný jak Eva Perón.
Zašlo nám slunce.
Jen jedna věc může nás u srdce hřát,
že v zítřejších novinách
bude svět o nás psát!
A kdo je ta Santa Evita?
Máme se kvůli ni vyplakat oči?
Seslalo nám ji snad samo nebe?
Jak bezútěšný bude svět bez ní...
Proč nepřiznat jí, že měla styl?
Co lepšího moh´si dav přát,
než denně řvát pod balkónem
to svý ,,Eva Perón" ? to už je dávno.
Až dohoří poslední z pohřební svic,
kdo první z vás pochopí,
že nám nedala nic?
SALVE REGINA MATER MISERI CORDIAE.
VITA DULCE DO ET SPES NOSTRA.
SALVE, SALVE REGINA.
AD TE CLAMAMUS EXULES FILII EVA,
AD TE SUSPIRANUS GEMENTES
ET FLENTES, O CLEMENS, O PIA.
Jak zoufalí jsou tvoji věrní.
Navěky měla´s tu zůstat s námi.
Splnit jim jejich jediné přání,
jak já to vidím, v tvých silách není.
Jen zpívejte, dokud máte čas!
Teď žádná víra stejně nespasí vás!
Vždyť osud váš je ve hvězdách,
dáma padla král se stáh!
Šoubyznys, je tu zákon sám.
Od října pětačtyřicet už vládne nám.
Jaká škoda jen,že hvězda je pryč.
Ta holka skvěle prodávala kdejakej kýč!
Moc dlouho promadona hrála prim
a jen co zmizela, už nevíme co s tím!
kdo nám co dá? Pendrek tak akorát!
A za pendrek stál taky tenhle stát...
A kdo jsem já, že nemám chuť
si vlasy rvát a drásat hruď?
jsem černá ovce, zrádce, štváč?
Šílenec? Tak co jsem zač?
Spíš jenom ten, co osm let
svou viděl zem z ran krvácet!
A proto já sám se ptám:
,,Kdo všechno ještě zemřel nám?"
Jen zpívejte, dokud máte čas!
Teď žádná víra stejně nespasí vás!
Vždyť osud váš je ve hvězdách,
dáma padla, král se stáh!
SALVE REGINA MATER MISERI CORDIAE.
VITA DULCE DO ET SPES NOSTRA.
SALVE, SALVE REGINA.
AD TE CLAMAMUS EXULES FILII EVA,
AD TE SUSPIRANUS GEMENTES
ET FLENTES, O CLEMENS, O PIA.
Utiš se má Argentino,
věř mi, že jiné ani přání nemám.
Před tváři boží, jeden jak druhý,
jsme všichni stejní, tak obyčejní.
Myslete na mne, mí větní,
až vaše životní pouť jednou skončí.
Až salvy třesknou, až tryzna zazní,
ty pocty mému národu patří.
Tak jako já vám navěky patřím.
I se svou slávou i se svou rakví,
společnou slávou, společnou rakví
Je to i pohřeb náš.