Alba s touto skladbou:
2011,
V hlavě miliony slov a v ruce držím blok, čmárám co mě napadá miliony slov jeden rok 2, 3, všechno se proplítá já a ty, čas letí, utíká neví kam nic...
Koukám na to jak se lidé jako barvy mění, dřív mě nesnášeli, a teď mě cení.. roky štěstí ale nahradili pády, pravý přátelé se otáčejí zády.
Nepoznávám se při pohledu do zrcadla. Poslouchám svou hudbu, ale slyším jenom bla bla bla.
Chybí mi ti, který vystřídali noví. Třeba se někdy vrátí, asi né kdoví.
Nemá to grády, to jsou vážně moje řádky? Noci jsou stejně jako dny, až moc krátký.
Sama se divím, to jsou vážně moje řádky? Ne tohle není to co chci? Vraťte mě zpátky!
Moje myšlenky mě přestávají bavit. Nasadím kapucu, chci se všech zbavit. Bloudím městem, je to jak hlavolam. Držím telefon, ale tobě lásko už nezavolám.
Pověz mi, a kde jsou tvoje sny? Vidím ušpiněnou holku, co leží na ulici v bolestích.. Asi odezní, když se nikdo nezeptá, co je s ní...
Cítím hořkost, lhostejnost a chladno, pocítíš to taky jestli si někdy šáhneš na dno. Mraky zatemňují oblohu, začíná pršet a já to píšu do slohu.
A vítr mi fouká do tváře, šeptá něco ve smyslu: "Šárko, ty to dokážeš!"
Sedím tam na kopci, je to jak Hollywood,
mažu tvý poslední sms, je mi všechno fuk...
