Tenhle track je poděkování mé skvělé rodině,
za všechno, co pro mě děláte.
Pamatuji si to, jako by to bylo včera,
brácho vzpomínáš? Od rána do večera,
hráli hokej nebo jeli na rampu,
ty na bruslích, já na skejtu.
S obdivem jsem sledoval,
jak jsi hrál basketbal,
každý zápas jak pán,
všechno co jsi dělal ty,
chtěl jsem taky,
hrát zápasy
a umět zadovky.
Brácho díky, že jsi byl super vzor
to ty jsi mi šlapal cestu do hor,
kdybys byl jinej, byl bych i já,
mám hodně z tebe, v tom je síla,
za spoustu věcí, fakt díky,
že nejsme zmrdi, co podráží lidi,
že víme, co je férové a co ne,
tak ber balón, jdem na basket, ne?
Tak a jsme doma,
jídlo už čeká na stole,
naše zlatá mamka nikdy nezklame,
kdyby mohla, snese nám modré z nebe,
dává nám všechno, co potřebujeme.
A přišel taťka, zas tak pozdě,
ale už ne z hospody, ale z práce,
tati díky, že ses tak změnil,
přestal pít a rodinu upevnil.
Dřeš jako pes, aby nás pět,
už nemuselo bydlet v 2+1 teď,
nejde ani slovama popsat, co děláte,
co všechno pro mě znamenáte.
A Leničko, moje malá sestřičko,
neboj, na tebe jsem nezapomněl, tak pojď,
zajdem na kolotoče, nebo mi zatancuj,
díky za to, že jsi a furt na mě nežaluj!
Někdy to zaskřípe a je celkem dusno,
poslední dobou je to celkem často,
já vím, jsem složitý a trošku jiný,
než byste chtěli, nezodpovědný a líný,
nedokážu dělat věci, co mě nebaví,
vím, jak to se mnou myslíte a mně to nevadí,
chci jen dělat hudbu a to často neladí,
s realitou, která je, proč se neztratí?
Někam daleko, kde nebude překážkou,
mezi mnou a mojí rodinou,
mezi láskou a pochopením,
mezi realitou a mým sněním.
Díky za ten pocit, který vždycky mám,
když se vracím domů, po týdnu vyčerpán,
těším se domů jak malý,
i když to nedávám znát, fakt díky!
Vzpomínám, ještě loni jsem v jednom tracku,
jmenoval pět těch, co se mnou sjížděli řeku,
moji fellaz, moji lidi,
zůstal mi jen jeden, Jardo díky!
Je toho hodně, co jsme spolu zažili,
dobré i zlé, kolikrát se spálili,
jsi jediný,
komu věřím, kromě rodiny,
vždycky budeš patřit do mojí rodiny.
Turo, vzpomínáš na ten den?
Brácho, jak jsem začínal, a moc mi to nešlo.
Zeptal jsem se tě: "Duší řekni upřímně: Má to cenu, nebo ne?"
To, co jsi mi řekl, nezapomenu na ten den,
věřil jsi mi, že budu tam, kde jsem teď,
stačilo jedno slovo a repoval bych si už jen z prdele,
brácho, díky!
